vzplanutí...

vzplanutí...

vlekl jsem za sebou oheň
ke stádu divoké zvěře
pasoucí se na severních pláních
z úlomkovitých sedimentů
dávno vyschlých řek
rozeseté po dně
dávno vyschlého moře

jeleni s hustou srstí
zvedli huňaté hlavy
se sametovým parožím
ale ani nepřestali žvýkat
a poklidně sledovali
vlhkýma černýma očima
když protla chladnou oblohu
moje nehlučná záře

já ale neviděl jeleny
ani vybělenou pláň
byl jsem hořící roznětkou
na okamžik zahlédl
potemnělý svět
a shořel na prach
ve stratosféře
Autor enigman, 07.12.2017
Přečteno 355x
Tipy 19
Poslední tipující: Malá mořská víla, Frr, MARKO, Ruda Štola, Amonasr, Philogyny1, bogen, Iva Husárková, Jort, Anděl, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

znát a umět ovládnout svůj vnitřní oheň je umění tibetských mnichů :)
je jen jedna situace, kdy jej cítím v sobě žhnou... po vodě pod 4°C, to opravdu silně "topí" snad celé tělo, ale vím, že mluvíš o jiném ohni :)

09.12.2017 21:35:00 | Malá mořská víla

líbí

Jeleni jsou nesmrtelní...

07.12.2017 17:32:05 | Philogyny1

líbí

...já za sebou vleču pořád jen kačera...

07.12.2017 10:08:37 | Jort

líbí

Okamžik vzplanutí - v něm je všechno...moc hezké

07.12.2017 06:39:19 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel