když se konec spíš vzdaluje...
Anotace: než přibližuje...
vyšel jsem
po spirálovém schodišti
z tepaného železa
prošel skrz padací dveře
vyříznuté ve stropě
a ocitl se
na vyleštěné podlaze
kde stálo několik kusů
starožitného nábytku
v chaotickém uspořádání
takže to připomínalo kormidelnu
kolesového parníku
ale ve skutečnosti
to byla skleněná kupole
a to sklo bylo polarizované
ohromeně jsem zíral na ten výhled
až k vysokým hřebenům
kde desky prastarých sedimentů
vyrážely ze země jako trny
z obnošeného oblečení
obloha byla tmavým stínem
a hvězdy skutečně byly viditelné
vystupovaly na nebe
jako nedočkaví návštěvníci divadla
kteří hledají ty nejlepší místa
byl jsem tak překvapený
že mi chvíli trvalo zaměřit pozornost
na zvláštní ženu
zvláštní i tím že byla do pasu nahá
seděla v proutěném křesle
a usmívala se
jak se máte?
a natáhla svou ruku dlaní dolů
měla krásu
dobře zakořeněnou
než aby byla ovlivněna časem
vlasy nedbale ostříhané
trčely v elektrizovaných vlnách
lícní kosti vymodelované
hnědé oči živé a inteligentní
tělo dohněda opálené
ale ňadra byla bílá
bradavky zbarvené
do jemného odstínu růžové
a úsměv vyzařoval spiklenectví
šibalsky nadhodila
rozrušuje vás to?
vzápětí na sebe natáhla tričko
a dodala
tak a už jsem slušná holka
nebo alespoň zahalená
povězte mi pane
něco o předstírání
považuji to za spontánní nástroj dětství
magický nástroj
výlev citů je důležitý
pro živelný posun myšlenky
od úrovně dojetí ke smyslovému vědomí
na hranici mezi žertem a opravdovostí
smyslem takové proměny je roztržitost
anya-manas
kdy jsem bez sebe očarovaný
bez sebeovládání a vyrovnanosti
k neoddělitelnosti
pomalu se postavila
ladná i v nepatrném pohybu
když už máme rande
mohli bychom si vyměnit kalhoty
neboť hra patří tomu
komu patří věčnost
a věčnost patří tomu čí je hra
důležité je neztratit smysl pro hru
je to skutečně něco jiného
než všechno známé
a kromě toho se to tyčí
nad vším neznámým
usmál jsem se
milá Pollenien
kdysi mi řekl jeden stařešina
o nádherném podobenství
ó krása přede mnou
krása za mnou
krása nalevo ode mě
krása napravo ode mě
krása nade mnou
krása pode mnou
jsme na cestě pylu
opřeli jsme se měděné zábradlí
všechno kolem se usadilo
až na zpomalené zvuky
to když vydechlo okno
já to nikomu neřeknu
a my se pomalu otáčeli
se Zemí a tím vším
vesmírem nesmírným
Přečteno 360x
Tipy 17
Poslední tipující: Joe Vai, Malá mořská víla, Amonasr, bogen, Laika, Ruda Štola, Jort, Anděl, Frr, Dreamy, ...
Komentáře (3)
Komentujících (3)