u Kolomého
u Kolomého
Anotace: -
Líná samozřejmost
řeznického špalku vsákla krev
s jemnou
chirurgickou přesností ostří Solingen
“Už to bude, paninko.”
rány sekyrkou jako
výstřely z perzekuční pušky
Až se při tom zapotí
ručička vah
prudce zhoupne cifru
chytne ji očima bude to
rovných třista (třicet tři)
najednou až
zrůžoví mu kotlety
___
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
oSTří Solingen neznám... :)
05.01.2018 17:01:45 | Stavák
...internet Ti poradí, koukám, máš asi dovolenou, čouhá Ti z gatí, jak neposedná košile... :)
05.01.2018 17:44:58 | Philogyny1
...bytostně nesnáším, když muž říká ženě paninko...
04.01.2018 18:45:35 | Jort
Rozesmál jsi mne.
Jednou jsem přijela, měl lepkavý obličej barvy lepenky a pak už nebyl...
04.01.2018 18:58:48 | Philogyny1
Úplně mi to zavonělo naším starým řeznictvím. Lehce upocený růžovoučký pan Pekárek s rukama jako má noha, kostkovaná čepička, široký úsměv, špekáčky na háku a širočina zaseknutá do „popravčího“ špalku. ProSTě najednou je to zase tady.
03.01.2018 22:00:57 | Koblížek
Udělalo mi to radost, mne vždycky fascinoval řezník ve Vidči, jak nakrájel ty růžolící kotletky a pak vzal sekyrku a jedna jako druhá, byl to koncert, paninka, nebo ještě slečna? :)
04.01.2018 13:17:00 | Philogyny1
vzlínání ran stěhovavých duší probíhá nadobyčej uspokojivě ST :-D*
03.01.2018 21:05:13 | Frr
Víš, co mi naskočilo? Obří duše z traktoru se záplatou, na které jsme se plavili po potoku, to bylo něco.. :)
04.01.2018 13:14:16 | Philogyny1