zrcadlo

vzpomněla jsem si

na tebe

asi bys řekl

že to nic

neznamená

ale ta krev-

krev

krev

byla všude

tekla nám po botách

promáčela ponožky

a zadřela se za nehty tak

že jsem ji tam našla ještě ráno

je to absurdní

ale opravdu jsem myslela

na tebe

na moře se želvami

na rozpálený písek

pod chladnou oblohou

a ty bledé obličeje kolem

se ohýbaly a kroutily

jak v nějakém starém rituálním tanci

život-smrt

smrt-život

 

 

smrt

 

 

strašně dlouho se mě pak ptali

a sami neřekli nic

chtěla jsem se taky zeptat

na spoustu věcí

třeba na to

jestli je na našich ostrovech den nebo noc

jestli se někdy dotkli pod vodou želvího krunýře

nebo jak teď vyčistit tu zeď

a kdo to vlastně udělá

 

 

když odešli

bylo takové ticho

jaké jsem tu nikdy v životě nezažila

věděla jsem že musím něco říct

prolomit to

dát vědět že pro ně je svět v pořádku

že se vlastně tak moc nemění

bude odpoledne

večer

noc

a pak ráno

že se nic nemění

jen se stává

neselhala jsem

ani já ani oni

 

 

neselhala jsem

 

 

vzpomněla jsem si

na tebe

 

 

vím

nic to neznamená