Sněhová kalamita

soumrakem snáší se tiše na zem

čistě a zářivě

bílé obrazce nepoznané krásy

hutné

jako by chtěly zahltit tvá ústa

tak, abys nemohl promluvit

tak, abys nemohl ani dýchat

lehoulinké usedají

třpytíc se na řasách

těžknou ve vlasech

co promočí až ke kořínkům

už tě někdy napadlo, že to vlastně padá láska

je jí všude kolem

dost

a pro každého

vybízí k hrám

smíchu

zve tě

klesni do mě

vnímej všemi smysly

mazli se

stavěj

tvoř

jsem tu jen pro tebe

jsem všude kolem

je mě tolik

jsem plná

a naplním i tvůj život

zářivou jiskrou

životadárnou tekutinou

napojím tebe i tvé děti

pole ti vydají sémě

jen a jen díky mně mají z čeho žít

mohou růst a sílit

jako ty

naplněný láskou

zatím jsem tu

možná nemusíš mě vidět

dlouhé měsíce

možná léta

ale teď ještě jsem

vnímáš mne vůbec ?

 

 

 

A lidé po ní šlapou…