pohybovala se...

jako by nechtěla využívat místo
které patří druhým
a začala vyprávět bez vyzvání
protože měla ten nepotlačitelný rys
který nutí k řečnění
její povídání však náhle přerušil pták
který se snesl nad květy obří lobelky

to je strdimil malachitový
doufám že pro něj evoluce skončila
větší krásu už stvořit nelze
nemyslíte příteli
fascinovaně prohlásila

při pohledu na ni jsem nesouhlasil
byla půvabné zjevení
kadeře narovnané vlhkostí
kaštanové vlasy s konečky
vyšisovanými sluncem
které jí kolem andělské tváře
na rozdíl od anemických tváří andělů
vytvářely svatozář

jako člunek a cívka
v neustálém pohybu
protkávají zlatou nití
i stříbrných pavučin
osnovu kadeří
do hedvábných copů
z klenotů
zdobeného pláště věhlasu
v závoji lehkého chmýří

vše se odívá
do hávu věčného mládí
v trávě sprškou oživené
rostou zástupy
hub ztepilých
na ústech klasů
sluneční políbení
zlatavého prachu
když proud svůj
vodopád zasněného hlasu
do vyprahlé pstruží tlamky vhání
a makové lodyhy
jsou jak snové okvětí
jež na polích a planinách
bohyně úrody štědře rozprostírá