Bez příčiny

na skále seděla sfinga
do kamenných křídel
se dávno zažral mech
spící oči
zahleděné do dávnověku
za ní
zástupy kamenných římských legií

na obzoru se zjevila hradba slov
syčela, bublala, vrhala stovky
jedovatých terpentýnových nožů
svištěly vzduchem
hysterické obnažení nervů
zlosti
panovačnosti
hladu po krvi
urážlivých….lží !

šiky římských vojáků
na pláni vzdoru
ožily
jako jeden muž
ukročily pravou nohou vzad
až se skála i pláň otřásla
pozvedly štíty a kopí

rty sfingy
se pohnuly
pár syčených slov -
kletba rázem
proměnila slova v bahno
prosáklé vzteklou krví
zbytečné...

legie sklonily zbraně
znovu kamenní
jen
úzkost byla cítit všude
pocity
křivdy

vše jen kámen
čekající
stálý
neměnný