Sen

rozeklaný jazyk hada
syčící v trávě před vchodem
ji nezastrašil
vzhlédla
dům byl hrozivě černý
v popraskaných tabulkách oken
se odrážely stíny večera
vstoupila
z rozlehlé haly
kde bujely břečťany
kráčela po schodech vzhůru
uslyšela smích
na zdi se smála hlava
bílé zuby se blýskaly v šeru
vtom
skočila přímo do její náruče
s hrůzou ji zachytila a pustila
hlava se zaduněním poskakovala po schodech
nevšímala si jí
stoupala dál
do pokoje
k oknu
otevřela ho dokořán
podvečerní obloha se zatměla
z výšky se sneslo neuvěřitelné množství sov
desítky, stovky sov
křídly zakryly oblohu
létaly jedna přes druhou, divoce, nespoutaně
svobodně v extázi
až
velká šedá sova padala v proudu vzduchu bezmocně
křídla roztažená v gestu rezignace
nastavila ruce a sovu chytila
byla těžká
pírka šimrala na holých pažích
v dekoltu jemné noční košilky
tělo hřálo ňadra skrz látku
cítila srdce
jemné údery sovího srdce vedle svého
hořce zaplakala
tolik neskutečných let
toužila
po tom dotyku