dneska
dneska
Anotace: věnováno
Ráno mi naskočila do hlavy, tak nějak neúprosně.
Sedla na pelest postele
a narychlo zapsala slova.
Nakonec přišla pozdě do práce.
Jak jinak.
V poledne volal, žes umřel.
Textura pohřebního věnce vyčuhuje z každé chvíle. I milování pláče.
Jako hladová ptáčata.
A víc.
Ne smích, to pláč je život.
Smích je pláč, napsala a podívala se zkoumavě do zrcadla.
Tvářilo se vážně.
(a ani nechtělo otisk prstu)
Mělo v tu chvíli vázanku nebo motýlka?
Obojí je špatně.
Kolárek.
A zbude jen pár hader ve skříni
co nebude je nikdo chtít
a taky neshrabaný listí
v komíně vyje meluzína
žabí žalmy o mrtvých
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tuhle se mi nechce tipovat - je tak smutná, že mě to trhá, je syrová jako život, Philog
... A zbude jen pár hader ve skříni
co nebude je nikdo chtít
a taky neshrabaný listí ... pro mě nejsilnější moment
06.09.2018 20:49:23 | Ragnell
Praskla mu aorta. V pondělí má v devět hodin pohřeb v Opavě a já narozeniny. Je to moje rodné město. To je život.
06.09.2018 20:59:36 | Philogyny1
...už dlouho o Tobě kapku tuším.
Občas se ztrácím, ale vždycky hledám
něco více za retuší...
Pro mě pěkné origami.
Učím se ho skládat dohromady.
I teď a tady :)
06.09.2018 14:34:31 | ARTeFakty X. Múzy