I moje ráno

Vesnici se nese zápach,
kohout zakokrhal dřív než včera.
Zase vynášeli hnůj z místního prasečáku.

Dřív jsem si myslela,
že je to maštalní hnůj rozsypáván na pole.
Odkdy vím, že je to z továrny na smrt,
vzpomenu si na prase.

Zimu cítit v celým domě,
kočka žobre o jídlo.
Proč musí mít snídani dřív než já.

Čajník píská, sypu si instantní kafe,
vím, zastarala metoda.

Kominík přesunul schůzku na pondělí.
Snad se jednou vzbudím do teplého zimního rána.

Kontrola všeho, všeho co může způsobit poškozeni,
výbuch domu a usmrcení živých bytostí.
Zavírám dveře i srdce,
auto se rozjíždí.

Na peróne jako vždy davy lidí.
Některé znám a poctivě nenápadně sleduji.
Hodnotím a následně i sebe, jak se zbavit hodnocení.

Kupé většinou plné lidí,nezvyknou zdravit.
Spíš neverbálne naznačí,zase o místo míň.

Poslouchám hudbu, usínam,
ale možnost příchodu průvodce mi spánek nezaručí.

Dítě si chce hrát, cesta je dlouhá.
matka ho napomína, stydí se.

Většina lidí mimo reality,
nasycuje sluchové bubínky hudbou.

Vystoupením se to všechno zrychlí o několik procent.
Jednosměrný proud lidí nepřeje nerozhodným,
často se jedná o těsné telesné míjení.
Kdo zaváha může i upadnout.

Raz, dva, raz, dva,
v některých došlapech se kroky shodují.

V metru je mŕtvo.
Maska se rozpouští, nemám žádnou v záloze,
musím se alespoň usmát. Koutky mi úplně strnuli.

Jéj dítě. Vysvobození. Roztomilé.
I kdyby nebylo usměju se.
Sláva, ještě mám mimiku.

Hypnotizuji stěny i svoji postavu v odraze.
Spasení tí co mají knihu.

Další výstup, zrychlení, proud lidí.
Jsem venku.
Stoupám schodmi vzhůru a klesám do práce.