pružně...

většinou po ránu poslouchám hudbu
u kávy a ve tmě
dokud mi nevysvitne vědomí dost na to
abych dokázal čelit dalšímu dni
tentokrát ale bylo jasno
výjimečně teplý Listopad
a navíc se za oknem zjevila
podivuhodná dívka
a klidně promluvila

míváte pane někdy pocit
že místo mozku sídlí ve vaší hlavě
mražený hlávkový salát?

kupodivu ano milá Séminglie
problém je
že když se potom ten salát rozmrazí
už není tak křupavý
čímž přijde o nejlepší vlastnost
kterou kdy měl

rozesmála se
líbí se mi jak mluvíte
jako když se čistě omítne zeď
taky vypadáte jako člověk
co toho hodně napovídá
ale zároveň nechce říci příliš mnoho
možná proto aby tím příliš nezahltil
něco jako v ošemetném tanci dvou životů
které jsou spolu neoddělitelně spjaté
a přesto si udržují uctivý odstup

pozorně jsem si ji prohlédl
měla noční košili
barvy půlnoční modři
lehce nalíčené rty
co se občas trochu pohnuly
jako by chtěla ještě něco říci
a na poslední chvíli couvla
co ale bylo nejzvláštnější
že v sobě měla něco
nad čím se člověku rozechvívalo srdce

ne že by na pohled nějak ohromila
byla docela nenápadná
ale něco v ní
probouzelo v lidech
hlubokou odezvu
díval jsem se na ni
marně se snažil pochopit pocit
který ve mně ten pohled vyvolával
a mezitím pobyt v její přítomnosti
jako by mě povznášel
do vyššího stádia existence

pochopil jsem to až později
když jsem ležel v podvečeru
a pozoroval západ slunce
nádherný jako zázrak

všechno kolem se koupalo v nachu
mé ruce tělo louka les
všechno bylo průzračně jásavě červené
jako polité šťávou z kouzelného ovoce
v ten okamžik jsem pochopil
to tajemné cosi v ní

byla to nenaplnitelná
neuhasitelná žízeň
podobná touze po mládí
které se už nemůže vrátit
spalující čistá a nevinná touha
kterou jsem už dávno někam založil
a zapomněl na ni
abych se právě díky ní rozpomenul
že ve mně pořád je
abych si jí všimnul a zachránil
dokud ještě žiju