Anotace: z denníku rozespalého snivce větroplacha*
ve snu jsem lítal nízko
nad zemí
tížil mě v srdci kámen
něžně mě objaly
vlídné čtyři holé
stěny mé samoty
otevřel jsem okno
dokořán
a na hrudi s trnutím
pocítil
mrazivé volání dálek
vtom jsem si vzpomněl
že už léta nemám křídla
ze srdce mi s úlevou
spadnul kámen
a já se konečně zřítil
do bezesného spánku...
...snad aspoň křidélka...:-)
22.01.2019 14:13:00 | Jort
mám taková tučňáčí-ke své postavě-padnou mi vnějškově jak ulitý..jenže jsou to "ikarovky" - neunesou mně...
22.01.2019 14:35:42 | Frr
Křídla se nezapomínaj, vybal je z pod lopatek a pořádně je protřepej, bude zase hej ej j:-)
20.01.2019 19:46:39 | básněnka
když já mám básněnko už i kolem lopatek sádýlko...dobrá, ale poslechnu Tě a kuchnu....jauuu**:-D*
20.01.2019 21:12:48 | Frr
ještě nejsme tak staří, aby se nám nemohlo zdát o lítání :D, ale už máme cosi za sebou a náruč postele je nám přeci jen bližší
20.01.2019 19:09:51 | Ziny
Výtečné, s vtipem a nonšalancí, ST a ukládám, Jiří Frráčku, může se mi občas hodit... :-))
20.01.2019 17:54:25 | Helen Zaurak
a vidíš, pro mě je nemít křídla zas kámen ... :)Lítat je fajn, když napořád:)*
20.01.2019 17:53:27 | Ragnell
tak to Martinko Maruško vidím, žes málo "ulítavala"....:-D* nevíš,dítě, co to znamená být samej úlet...:-)*
20.01.2019 18:03:31 | Frr