zatmění na sítnici...

patřím k lenivým samotářům
kteří dokážou proflákat celý den
a přitom nemají pocit
že něco promarnili

v noci jsem ale dostal chuť
na pár piv a hudbu
tak jsem vylezl na střechu
abych se mohl zamilovat
a pak pokračovat
ve svém životě

mlžně si pamatuji
že tam byl hvězdný kulečník
ale pořád si vzpomínám živě
na ní
vžitou do zpěvu a tance
v rytmu harmonické melodie
se štíhlou postavou
podobnou napjatému provazu

když skončila
zamávala do publika
a myslím že i na mě
nasadil jsem neutrální výraz
a nenápadně poposedl
protože se mi líbila
a já jí nejspíš také
protože se na mě zadívala
granátovýma očima
co se leskly očekáváním
i trochu rozčileně
asi tak
že by mě nejradši kopla do holeně
potom namazala chleba marmeládou
otiskla ho s něhou do obličeje
a poškrábala vášní záda

byl to obdiv zápal i cit
a všechno smíchané tak
že vás to totálně odzbrojuje
až chcete něco rozbít
a pak se nadšeně líbat

jenže čas plyne
uklonila se a odešla z jeviště

v mnohém jsem se mýlil
dál nemůžu předpovídat
a i když se mi dobře vedlo
a pořád sleduji
jak se sny rozplývají a mění

pořád jí držím místo




...často prý lidé šplhají na vrcholy
aby si něco dokázali
já si ale myslím
že tam chtějí být proto
aby se mohli rozlédnout...