o vodách...

procházel jsem slatinami
a ani nevím jak
k malému jezírku
krok můj zavítal

ustrnul jsem na břehu
kde prastarý portál stál
jakési nutkání
mne svléklo
a já krok za krokem
po stupních
postupoval dál

možná to bylo zdání
ale jak jsem se nořil do vln
ten kámen měkl
a já se s chutí rozplaval

náhle však zadul vítr
ztratil jsem půdu pod nohama
srdce divoce tlukoucí
se zatřepalo
a z vln se neslo
kampak smělče?
troufáš si
do hájemství říše vodní
jen tak?

v tu chvíli jsem si uvědomil
zaslepen svou pýchou
že jsem se lehkovážně měřil s živly
a s pokorou se vrátil k břehu

možná dalo by se říci
že jsem prchl
ale já jen s úctou ustoupil
do lesů a skal
kde emoce se utiší
kde není třeba nikoho
kdo by mé slzy utíral

pak ozval se však pleskot jakýsi
to havran na své místo přistával
a při tom majestátním letu
hlasem skřípavým
do mé tváře zahudral

ty malý bloude
jsi pořád dítě
neumíš si představit
všechny ty události
co tě ještě potkají
ale jedno si pamatuj
vždy když budeš na vážkách
zeptej se sám sebe
jaký by byl život bez ní
a zač by asi stál?

já vám na to neodpovím
mohu jen říci
že jsem předtím
té vody trochu upil
a pak se rozesmál