Milá minulá skutečnost
Milá minulá skutečnost
Anotace: Padla na mě nostalgie.
Prozraď, prosím.
Vzpomeneš si ještě někdy:
na vlasy s vůní heřmánku,
oči barvy šmolky,
souměrný nos, na němž sedí brýle,
plná ústa barvy zralých třešní
a bradu, co tak často jsem si podpírala?
To já Tebe ze srdce svého nikdy nevymažu,
cítím, že navždy mám v Tobě důvěrníka,
co poznal mě:
uplakanou a zoufalou,
veselou či rozvernou,
ale také zamyšlenou nebo provokující a svádějící,
ač oba věděli jsme, že nesmíme nic dát znát,
tak stejně o nás leckdo drbal a spekuloval,
protože Ty ke mně jsi se velmi vřele choval,
psali jsme si básně,
o tužky se dělili
a já nikdy nezapomenu na kolegovo
"NO, TY VOLE!"
a prásknutí dveřmi.
Zajímalo by mě,
kolik dalších lásek
jsi od podzimu 2008 prožil,
i když vím,
že srdce střípek lehkomyslně nevěnuješ,
to raději pivo popíjíš,
a hledáš kdejakou tajnou skrýš,
kam vzkaz jsem ukryla
a pak musela jsem navždy odejít.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
chce se odpovědět: vzpomínám velmi dobře protože vlasy s vůní heřmánku a podobné koření přidávají autoři do básní stále věříce instantním značkám (jak je byznys naučil)... Ale následně je básnička ve vzpomínce i slovech osobitější. Když se mají lidé opačného pohlaví takto rádi, je to hezké a skoro jako zázrak. Tak proč ale to musí končit? Naopak je třeba "navždy přijít", a založit rodinu. To je cíl života v téhle sféře.
25.08.2019 09:18:03 | Karel Koryntka
Asi Vás zklamu pane Karle, ale já si vlasy opravdu nakonec přeliji odvarem z heřmánku. A založit rodinu ani jeden z nás nechtěl, neb já na to nejsem se svou genetickou vadou a on už má za sebou dva pokusy. Takže tak. ;-)
25.08.2019 20:56:48 | Haviko