Mladoboleslavský povzdech
Mladoboleslavský povzdech
Anotace: Někoho baví pomlouvat, mě ne.
Raději
budu nadále psát své vlastní autorské básně,
všem nechám jejich vlastní naději.
Zítra
mohu luxovat, vytírat anebo se vydat
až k jezu a na zříceninu.
Prostě
cokoli se rozhodnu udělat
a budu se na to cítit.
Skutečně
spokojená byla jsem jen tři krátké roky
tam v dalekých Luha.
Ivan
role mého ochránce, rádce, učitele a hlavně kamaráda
se dobrovolně a s citem ujal.
Dávno
sice všem vajcům, šmakounům či frgálům,
ale i tak děkuji
nejenom své moudrosti, ale i dobrotě,
kterou tamní, starší, mužští kamarádi
v mém srdci snad správně objevili.
Kdo
ví, třeba si udělám výlet
a zažiji cokoli mimo Bolku
a někdo ve mně
pozná zase tu hravou holku.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
tři roky spokojenosti?..tak to neznám....vlastně si ani nevzpomenu jestli jsem někdy spokojený byl...protože kdybych byl už bych neměl žádný cíl...
26.08.2019 15:43:19 | enigman
No samozřejmě, že to nebyly jen sluníčkové dny, ale s tím, jak stárnu raději vzpomínám na to dobré, přestože nezapomínám ani na hořkost, ale to už je hold život. Děkuji za komentář. ;-)
27.08.2019 22:50:21 | Haviko
to jsem netušil jak se taky dá říct "budu psát básně". A když už ta jednotlivá slova vypichujeme, mohlo by to tvořit větu. To se tak dělává jako šifra, jako věta z vět. Luha jsou Luhačovice? A stejně si myslím, že není důvod být sám jestli jste si rozuměli. Rodina znamená že jsou lidi spolu bez ohledu na genetiku apod. tyhle nedostatky se vyřídí vždycky už snadno. Horší je to když se lidi nesnesou, to je pak všechno strašně těžké.
(a ještě chci říct že hendikepy jsou pro autora důležité, když něco chce a nemůže, to je dobrá tvůrčí situace)
26.08.2019 09:00:08 | Karel Koryntka
Ano jedná se skutečně o Luhačovice. Ano ale nejen z trápení, ale i radosti se dá psát. ;-)
26.08.2019 09:26:52 | Haviko
Ten "úvod" do slok se mi líbí!
Budeš asi tulačkou a máš ke krajině blízko. Málokdy se v poezii setkám s vděkem, bez nostalgie nad prožitém. To je paráda!
Lidé (většinou) hořekují nad už ztracenou láskou a prožitky. Já jsem vděčným za každou šťastnou vrstvu. Ta se s povděkem ukládá a já z ní "žiji." Ta krása není nárokem a osud ji TŘEBA utne. Ani krása tváře není věčná. Ale díky za drobničky - živote.
Že nepomlouváš? Je vidět, že víš o štědrosti života.
Tvé verše mně zaujali*
25.08.2019 23:55:32 | šerý
Šerý mockrát děkuji za tak milý komentář, tolik chvály si snad ani nezasloužím.
26.08.2019 08:07:10 | Haviko