alcumbiérrovým pohonem...

věšel jsem deštníky
když tu najednou
se mi otřela o čelo
šňůra na prádlo
do vlasů vpletla kolíčky
a vítr zašeptal
že pod lesklou hladinou
není to
co se zdá

tak mě napadlo
vyčistit bazén
a skočil jsem

tam kde víří tušené světlo
tiché hluboké proudy
cítí a chápou se
mé duše

chvíli to vypadalo
že noira polapila zář
jenže na dně stála
dívka ve slunečních bikinách
a skrz ni sálal oheň

jak dlouho trvá než k vám dorazí foton?

obrátil jsem
rovnice vzhůru nohama
prolomil bariéru
stlačil prostor před sebou
tak jako stůl
co se dá převázat lanem
a přivinul ji k sobě
po koberci zvlněném