svatojánským muškám...

světluška zřejmě není pyšná
na nespornou skutečnost
že patří k nejpozoruhodnějším divům
stačí však předpokládat
že je nadána vědomím
a dá se pochopit
že kdykoliv se jí rozzáří bříško
musí ten tvoreček ucítit
příjemné zašimrání
jak si uvědomí
své výsadní postavení

stejně taková byla ona
v jejím životě selhávaly všechny zákony
patřila k lidem
kteří boří mosty prostě tím
že po nich přejdou
byla šťastná když dokázala uvěřit
aniž viděla
když byla jedno tělo se vším co trvá
s ustavičným během života
měla domovské právo ve všem
čeho se dotkla a s čím žila
ryba v řece
list na stromě
mrak na nebi
obraz v básni

díval jsem se na ni
to zhmotnění mlhoviny
jak si obdivně prohlíží své tělo
bere si do dlaní ňadra
jako syrské sošky
a přejíždí očima po kůži
jako by ji pomalu laskala

nedokázal jsem odolat touze
zavolat ji k sobě a cítit
jak na mě pomalu doléhá
a znovu se rozvírá
ona
která na okamžik byla tak sama
a tak zamilovaná
tváří v tvář
věčnosti svého těla

rozkoš byla sobecká
naříkavě do nás bušila
svým úzkým čelem
a spoutávala nás
rukama plnýma soli

milovali jsme se
s vzájemnou protichůdností magnetu
a železných pilin
osy spojené s hřídelí
útoku a obrany
míče a zdi

pohyblivý písek osobností
ošlehaných vichry osudu
a mučivým průvanem vášně
exploze zrozená z prastaré lásky
šepot co vítá hlasem poezie a šílenství
zamilovaní do příslibu času
nekonečného času
do všeho co by bylo možné prožít
během nesčetných let která čekají

nejsme vyvolení žádného boha
máme jen jeden druhého