Leden 2009

To tehdy ve sborovně Agnes slyšela onu větu, že je lesba, co spí se svým třídním.

Oni dva věděli, že polibek si nedali a byli kamarádi, ANO záleželo jim na nich navzájem a svěřovali si svá trápení i sny.

Psali si e-maily soukromé a jejich činy byly vědomé, protože ona se nelíčila, ač jí bylo 20, když se poznali. ANO, plakala před ním, jenže se s ním i smála, klidně mu přes ulici zamávala, pomáhala s třídnickými záležitostmi a touhu svého srdce skrývala, jenže marně. A když jí bylo 22 a našla si přítele v Praze se stejným křestním jménem jako měl pedagog, tak se tomu zasmáli.

Vzpomínka je krásná i něžná, některé okamžiky jsou bolavé, ale tolik jí toho naučil i mimo osnovy. A už navždy bude vědět, že Višňový sad byl osudný.

A těch hlášek, co od něj do života posbírala, je kupa sena bez jehel.