račí...

myslím na zapomenutá gesta
na všechny posunky a slova
svých předků
které se pomalu vytratily
nikdo je nezdědil
a ony jedno za druhým
spadaly ze stromu času

kdo ještě zná pohyb ruky a sevřené prsty
aby ochránily plamen živou clonou
ženy jak si zvedají okraj sukně
muže jak sahají po jílci meče
ztracená slova z dětství
i ta od starců nad hrobem
nikdo už neříká prádelník s duchnou
nikdo už nemluví o trojnožkách
žádné valčíky co tak dojímaly

myslím na všechny ty věci
krabice knihy a nářadí
co se občas najdou na půdách
a po různých skrýších
a nikdo už neumí vysvětlit
k čemu slouží

chápat dílo času
je pouhá ješitnost
čas pohřbívá své mrtvé
a klíče si schovává

jen ve snách poezii a hře
se lze občas přiblížit tomu
čím jsme byli
než jsme se stali tím
čím kdoví jestli
doopravdy jsme