načasen...

moc vděčně nevypadal
asi jako očesaný strom
po pravdě nevypadal vůbec nijak
ve skutečnosti
na něm bylo nejpozoruhodnější
že nebyl vůbec pozoruhodný
jeho zjev mi o něm prozradil tak málo
že to samo o sobě bylo zajímavé
a zvláštně rušivé

když promluvil jeho hlas byl stejný
jako vše na něm
tak obyčejný až byl neobyčejný

byl bych rád kdybyste mě rozcuchala

drahý pane
napadlo vás někdy
že můžete klidně být kadeřavý?

dlouze se na mě zadíval
dokud jsem neucítila
jak mi z očí sálá úsměv
jeho něco se setkalo s mým něčím
a najednou mě učesalo
mírumilovné ticho
a šťavnatá prázdnota
kde nic nebolí
a chutná

vzápětí se zatřásl jako pták
když si uhlazuje pírka zpátky na místo

všimla jste si někdy milá Šalem
že se čas změnil
v jakousi šedou amorfní hmotu?
lidé pracují o svátcích i nedělích
měsíce se podobají měsícům
týdny nerozeznávají od jiných týdnů
nikdo neseje ani nesklízí
ovoce a zeleninu si koupíte kdykoliv
není čas chodit na houby
a ústřední topení stírá rozdíl mezi obdobími
čas se už nekroutí kolem osy života
ani nestoupá vzhůru
jako spirála sloupu barokního oltáře
podobá se jen krabicím se zbožím
zaváženým do skladů supermarketu

byl jsem stvořen
pro lásku pro život pro roztoužení
pro slavíky v bezu
když poprchává štěstí
pro střípky záhadných úsměvů
když se otevírá země
pro trubače jar
skloněných nad nicotou
a chtěl bych ještě víc
lásky života a roztoužení

znám slova stromů
šepot kamene
vzdychání nebes se zemí
i propastné tůně s hvězdami

mé nohy rosou zmáčené
brodí se letní loukou
listy v řece ztracené
pokojně do neznáma plují
ptáci nové písně snovou
a já kráčím po cestě
do země jménem
,,Ještě ne,,

možná vám mohu pomoci
a nejen s tím
že vám zčeřím kudrliny
řekla jsem se smíchem
ale vím i o jednom tajemství
do kterého můžete jakkoli přilévat
a myslet si že je naplněné
jenže ono se poté zas odlije