vrtošivní...

někdo se v ní jen tak válel
jiný do ní skákal
a další se choulil
za jejími překážkami
jenže ona si navzdory
plula proti všem
a všechny ty oblázínky
stěhovala jinam

mnoho z nich ji studovalo
a taky malovalo
jeden o ní řekl
pozoruj její povrch
jak připomíná vlas
co se pohybuje dvojmo
závisí na váze
a také na pohybu čeření

vytváří víry
náhodná gesta
zpětné proudy
její chování je tak složité
že působí jako grafická partitura hudby
chvěje se podélně i napříč
rezonuje
vytváří symetrické struktury
které okamžitě ničí
a zase v jiné podobě obnovuje
je jako ozvučená deska violoncella

kde vlastně bere tu energii?

slunko z ní něco odpaří
to stoupá nahoru
mění se a padá
někde na horách
po kterých proudí
ve vzájemném tření
tlačí se na sebe
spojují se
a opět rozpojují

zdá se
že se může snadno oddělit
ale ona je kontinuum
složena z domén
co jsou samostatné
a přitom poslušné
pulzují
mezi dnem i hladinou
přirozeným životem

je to osobnost
s vlastní psychologií
někdy vcelku předvídatelná
ale když jdou jarní ledi
překvapuje
záchvaty vzteku
při kterém obrací naruby vše
a uspořádává linie

má prostě svou sílu
a ráda se zahlubuje

rád se procházím
po jejím obnaženém těle
jen pro ten kontakt
pohlazení
s jejími ornamenty
a ztrácení se v oblinách
i když vím
že je to jen chvíle
než si mě vezme
vyleští
a pak jen tak z rozmaru
otluče
a nechá rozpadnout na prach