Z poháru pít když přetéká

Jen pár dní proti své vůli doma
a přibyly mi stovky šedin
na skráních

neutěší mě ani představa
že nejeden to má
jako já

nesnáším zimu a mráz

Svůj pohled nepřehodnotím ani poté
co uvidím děti
na saních

na těle vnímám první proleženiny

vadí mi i když sedím

snažím se myslet na romantické sblížení

unylé čekání
na předjaří
už přestávám věřit


a pak

po nekonečně dlouhých dvou týdnech
je nebe platinově bílé
vykouklo i slunce

unikátní úkaz
v měsíční krajině
v dosahu komínů chemiček a hutí

S úlevou sleduji
jak sice neochotně
ale patrně ustupuje sníh
i zmrazky

z karosérii vozů

jsem okoralý

tolik bych si přál pít
z poháru lásky

Na takzvané jarní prázdniny
co dětem dneškem končí
plynule naváží vakace distančního studia

nyní oslabený
si plně uvědomuji že musím jít dál

(není to dobrá výchozí pozice)

se zdviženou hlavou
i když na třesoucím se krku

již brzy mi trest na Galejích vyprší

dotknu se na uších
na ušních boltcích

vyžaduji tolik lásky
i soucit

ničeho se mi nedostává

proto alespoň
vilně pomýšlím
na sousedovu prsatou Hanku

kéž mi snění o ní v noci
dopřeje klidného spánku