Blues ze srpku kočkobrusu

Nostalgie po jazzových metličkách a mazlivé altce,

 ten prostor kdy rytmus otevírá v hlavě 

    cestu básni do neznáma, 

     je pryč doba toulavého blues, 

     na stole Bergmanova kniha zasnĕžená 

      jako sumavské pohraničí, 

      snad bolestnými počitky z lásky,

       snad rozdrceným prachem barbituátů, 

        snad touhou ze života a smrti, 

         snad hořením za to co se rodí a umírá,

             ve vteřině, 

              kdy stavíme vĕž poezie,

               z řečí o jazzu a blízkosti ženského tepla,

                z plechovek levného piva,

               vĕž do nebe ke stropu, 

                ve vteřinĕ padá úleva a stopy poety 

                do mrazivé peřeje betonové půlnoci,

         v západních uličkách, blues ze srpku kočičího brusu,

           z oken na kotlářské ozývá se blues, 

     hladina večera rozmlžená veršem a Bergmanova kniha,

       jež je zasnĕžená jako šumavské vrcholky.