Kdo se bojí...

Osvícená šikmá plocha, traumatizující emoce, nesnesitelná krutost lidské přičetnosti,

 echa kruté západní morálky, prořezaná pouta vášně

a smysl pro duševní vyprázdnenost,

 vzdálené početí mikroreality, ostatky lidských vnímaní v mezilidské tmě, atomizované nářky vnitřností dříve se podobajících lidských bytostí,

   ve stínu divadelní lože, hroby myšlenek na digitální stopě, traumata a jizvy a oceán, jež mne volá k léčení,

 v nekonečném vesmíru, prázdná rakev milující matky, zvonění a průsvitná opona, za tím vším...

         ...jen pocit, nekonečně zhuštený pocit, jiné tělo, odlišná paměť, vyprázdneny efemérní vesmir a temná krása epilogu...