Zhojená

Seděla v paprscích letního rána
malé neonové mušky tančily v jeho počest
slunce žhavými polibky celovalo její šíji
probleskujíc skrze větve mohutných borovic


Seděla bez hnutí nahá dávala se mu cele
jen vánek halil jejich milostné propojení
laskal její nohy zbarvené bronzovými stíny
ladné paže vyzýval k tanci ránem


Všechny květy lesní zahrady
kývaly jim na pozdrav
aby v lehkém úklonu
hrdě nesené hlavy
obdržely odpověď své paní


Věděla dobře
že kdyby se narodila jen pro tuto chvíli
všechna bolest
životem vložená do jejího klína
bude zapomenuta


Všechna zklamání
pověšená na hrdlo jako ostrý náhrdelník
budou odpuštěna


Všechna očekávání
nikdy nenaplneného života v jejim středu
jsou tou chvílí naplněna


Božskou podstatou
posvátnosti rána
které mohla být přítomna...