Hrst milostných vzpomínek...

 

je parné letní odpoledne. kdesi v klidném zákoutí Brna. Odputávám se od času. hlavu v bezvĕtří, srdce vyvanutí. Utahaná únava letních dní a nocí. Do mysli se mi začnou vkrádat vzpomínky. Na Brno, na studium, na milenky a strasti. 

 

 Je noc, uvítací večírek semestru na filmové vědě. Hrajeme hru na uhádnutí dvojice filmové postavy. Dialogy na baru. Panáky. Jeden za druhým. Z rozjařenosti se stává mlhavost a pak okno. Hluboké a trýznivé. 

 

  Mimo svit luceren. Šerosvit keřů nedaleko Atlasu. Snažím se jí proniknout do duše. Cítím její dech. Přerývaný. Můj dech podrývá její pocity. Chci do ní proniknout. Ona touží po průniku. Být zmocnĕna náhodným cizincem. Nebráníme se adrenalinu. Že nás spatří. Jsme bezuzdní. Jako zvířata. Jako mechanické šicí stroje. Jen dno vzpomínek.

 

  Úsvit. Vyčpĕlé satori nad Brnem. Zvu ji k sobě na privát. Chvíli otálí, pak jemnĕ přitaká. Jedeme raním městem. Přivedu ji do malé komůrky. Kde ji něžně, s jejím svolením znásilním. Sténá jako panna. Na bříšku se objeví krev. Zaschlá krev vĕdomí, prvotní viny a neřesti. Prý není panna. Po koitu ji přinesu sklenici vody. Odchází s červánky.  

 

  --- 

 

 Jiná noc, jako pelyněk, kdesi na plzeňsku. V okolí papírny, v předvečer finále slam poetry. Natáčí tam dokument s přáteli. Po vystoupení, v hlubokém opojení, lihem zaváté polibky. Shodne se na mém spanilém návrhu. Odcházíme do noci na kovové molo. Toužím do ní proniknout. Recitujeme si básně. Jako námĕsíční. Na chvíli dostane strach, že nás uvidí její přatele. Ze studu utíká pro láhev destilátu. 

 

   Po pár doušcích podlehne nutkání. Zbĕsilé, manické líbání. Jako by nebylo zítřku, jež přinese výčitky. Beze studu stahuje vše co má na sobě a otáčí svůj malý bílý zadeček pod světlo mlhavé lucerny. Ve vteřině jsem v ní, ve spojení, v mrknutí oka až po kořen, její stíhavé sténaní se rozlévá do všech světových stran jako pláč andělů. Má v sobě ďabla, neukojitelného a smilného jako sen. 

 

  Na moment ztratíme kontrolu. Podáme se sobě, se všemi tekutinami a žlázami, opojeni, zlití pod obraz, bezuzdní a bezostyšní, hnání strachem po přistižení, adrenalinem z náhodného milostného vzrušení, chtíčem po rozkoši a orgasmu, z motýlků a mravenčení organismu v tĕle se rozlévá horko ze vnitřních stěn. Okolo chladný svit hvězd, mlha a širý vesmír nad hlavou. 

 

  Vysunu na poslední záblesk vteřiny, hojné a horké semeno letí vzduchem na chladnou ocelovou mříž, tisíce zmařených životů, poslední zásten dívky, nymfy s nevýslovným chtíčem, jak se otáčí a klesá na kolénka, aby dlaní ovinula přirození a dostala z něj poslední kapky božského moku, ten však stéká do chladné hlubiny řeky noci. Adie má věrnosti, vstříc milence. Divoké, krásné, vzrušující. 

 

   Ty již jsi mi otevřela všechny komůrky, otvory a záře aurory. Milovala a absorbovala. Přijala a počala. Zabila plod, vášeň a pohanu. Výčitky i vinu. Zalila a prolila horkým a hojným semenem, milenka chtíč rozkoše. 

 

---

 

  Malomĕsto, můj středoškolský osud. Má štastná noc. Česko asijské spanilé děvče v mariuhanovém kouři, na lavičce za knihovnou se loučí s kamarádkou, aby dostal prostor potenciální milenec. Chvíli vedeme dialog. Její tmavé vlasy osvěcují lucerny. Nenápadně vedu ruku k jejímu pásku. Vím, že mě chce a tajně po mne touží. Psali jsme si dopisy, ve kterých mi líčila svoje fantasie. 

 

  Netrvá to dlouho, opojeni jazyky, exotickým dechem asie, blížíme se prsty do hlubin klína a cítím jak vlhne ve stínu podzimní noci. Leží na zádech a rozepínám jí pásek. Její klenot, mladá štavnatá broskev je na světle božím. Upozorní mne abych si dal pozor před početím. 

 

   První hladina ponoru hlásí neporovnatelnĕ slastný vsun. Jen sladce zašumí a vzedme svůj hrudník. Dýcháme křečovitě, oba hnání stejnou pudovou touhou, sny o spojení, pubertálními chtíči a představami. Nával, erupce energie do špičky chlouby. Její klín je tak vlhký, že se okolím rozléhají jemné vlnky, čechrání, čvachtání, rozrývání mladé citlivosti a podrývání studu a provinĕní. 

 

  Kapku času před rozlitím do jejího lůna vysunu čepel, celý rozechvĕlý a vzrušený dýchám a vrním. Jako by se z jejího klína vznášela pára. Vypije mne nebo si ponechám louč, již si nevybavuji. Loučíme se a doufáme, že nás žadný cizinec, žadné oči ze tmy nespatřily. 

 

  Pokračuji nocí, potkám její spanilou kamarádku, po dlouhém dobývání, přemlouvání a přeskakování vzájemné touhy se vydáváme na dlouho cestu do nejmenovaného sklepa. Na prstech cítím vůni, její kamarádky, ta palčivá setba nevĕry a adrenalinu. 

 

  Převaluje mou chloubu mezi rovnátky, její jazyk je dlouhý a tyrkysový, otáčí se v téměř naprosté tmě, jen ji ponechám než vstoupím, ustupují touhy, do hry vstupují pachy, kolem jeskyňky má bílou tekutinu, žlázy té noci, z návalu látek a touhy, zmar, marnotratnost, obrácené lodiček milostných stahů. Odcházíme do noci, pokuřujeme. Horko z těl odchází a naše myšlenky chladnou.

 

--- 

 

  Noc filmového festivalu v Olomouci. Baví se z rozličnými lidmi. Toužím po ní celé roky. Po hodinách na koncertu odcházíme po mlhou nasvícených kolejích. Znaveni přijdeme na privát. Lehneme si na postel, šeptáme, dotýkáme se. 

 

  Průnik je bolestný a hluboký. Spanillá touha bičuje břehy. Princezna se mi otevírá, ze strachu o početí jí vsunu pulzující čepel do otvoru kudy obvykle vylučuje, do zahrady neřesti. Stĕny obtékají čepel, jsou pevné a tuhé, sevřené jako hrdlo milence, po finále a masivní erupci, zásten, výkřiky, je naplnĕna až po okraj. Jako tehdá, když jsem jí proniknul do jeskyňky a eruptoval, světlo osvecovalo blízký kostel a já dostal strach, onĕmnel a ona mne upokojila když řekla, že zná tisíc způsobu jak zabránit početí. 

 

  Spanilá, beze slov, z ohromného studu, pocitu využití, zhnusení, pokory a podrývané vášně, odchází na vlak. Za oknem, bez usmátí, odjíždí, vědoma si mé nevěry a mých prohnalých pohnutek z oné hlubiny noci. 

 

  --- 

 

   Doteky pod stolem, červené víno ma stole, chtíč nad pochyby a sténání v pokoji. Rozvernost, nerozhodnost stíhá návrh, jde nahoru do mého pokoje, jako klenot, je bezuzdná, štípání dřeva, sténání, jekot, sýpání, trhání dechu, samsára v polštáři, noc valkýr, symfonie opojení, stehu o stesku z milenčiny náruče. 

 

   Střih. Vrhají se ma mne obě. Bradavky jedné tancují, ukazuje do rozkroku kde chce něžně mazlit. Líbají se. Jako nymfy. Jako obrazy renesančních víl. Proniká do jedné i do druhé. Má štastná noc. Milujeme se v opojení. Bolí jí to, opatrně vysunuji a vsunuji do druhé. 

 

  Otáčí se na mne mandelinkovým zadečkem, druhá rozjívená z blízka pozoruje jak ejakuuji do útrob jejích střev, rozpálený vsunu jej do sutany. Držíme se všichni tři. Za rozkonĕjšivou vteřinou přichází úsvit. Slavnostní zpyt a radost z okvĕtní milenecké trojice. Zneužití básníka, krev milenek.