Anotace: ...
tohle je přesný!! očekávání... hodnocení...krabičky... krabičkový svět do kterého jsem nikdy nezapadala a nikdy nebudu, v zásadě asi naštěstí... :-)
kdysi mi jeden člověk řekl, že jsem odvážná, že se vymykám... vím proč, chci... nechci krabičkový svět, takhle nechci v něm být a přeci ano... :-) něčemu neutečeš... jen ho nežiju já konkrétně... nekrabičkuju... i když krabičková dieta by někdy bodla :-)
vzhled? je tak důležitý asi jo.. pod prahem krásy a nadkrásy... měla jsem pocit, že dlouho mi nic nevehnalo slzy do očí.. tohle jo... i když ten způsob bych brala jiný, děkuju...
je strašně fajn, že to objektivní oko máme každý sám v nás... a jestli naši krásu, inteligenci či šanci zařazení, ovlivňuje okolí, my máme to svoje oko, kterým k sobě pouštíme tu nedokonalost, krásu, milost, svobodu, přátelskost, milost... mám tolik chyb, tolik nedokonalosti a tolik vřelosti k sobě pustit kohokoli, kdo nebude mít nos ze žurnálu a nebude moudřejší než sova... i když moudré lidi mám ráda, jsou dávající... a jsou i ti se kterými na sklence sedět nebudu... ale to je můj výběr, tak jako naopak...
dokonalost existuje, ale není o lidech, myslím, je o okamžicích... a my lidé vždy budeme chybovat a někdy se omlouvat a někdy budeme pochopeni a někdy ne...
včera mi pan Alfréd řekl, víš mami, já nemám rád ženy ale muže... zalykala jsem se v duchu smíchy, jsou mu čtyři, říká mi mami a po téhle větě mi vletěl do náruče a dal pusu... seš chlap? říkám mu, nejsem... máš pinďu? nemám Alfréde, jsem holka... zamyslel se, stoupnul si přede mne a prones, ale stejně tě mám rád :-)svět dětí je strašně jednoduché... a mně je v něm dobře... někdy ten dospělé nechápu, nerozumím, je nečitelné pro mě.. a to už jsem velká holka... ale pořád ještě poznám tu jiskru v očích a poznám ji i tehdy, kdy bych ji tam momentálně nehledala... síla okamžiku i síla lidská... a nejsme v tu chvíli nejkrásnější ani nejchytřejší... jsme obyčejní a někdo i třeba nemocný, tak vážně až se staví dech... a přesto dokáže tolik.dát... a já mám velký štěstí, že tohle mohu, mohu u toho být, naslouchat a učit se...
25.06.2022 22:58:19 | zelená víla
Tak tohle je hluboce k zamyšlení. A ze zivota. Kdo očekává od druhého jen plnění přání a miluje jen jeho vzhled. Ten miluje jen svou tohu sebe sama a dokonalosti. Milovat chyby druhých je projevem citu, a nečekat nic na oplátku za skutky a prostě jen být, kdyz je potreba. To je přátelství, i láska.
13.10.2021 11:29:19 | Protos1182
Velmi zajímavé dílko o hodnocení nejen jiných, ale dá se to vztáhnout i na sebe. Toto pochopit a uvědomit si asi není problém v intelektuální rovině ba ani v pocitové rovině, ale já osobně mám občas problém vymezit hranice co je hodnocení jiného člověka a co je vymezení hranice, co si od druhého nechám líbit.
13.10.2021 11:23:56 | paradoxy