aromamysli...
aromamysli...
Anotace: ...
že vejdu do prázdné místnosti
ve které byl rozpoznatelný otisk
a opuštěná kytka v květináči
protože někdy se stává
že člověk nemyslí
na to
že má zrovna svlažit hlínu
jinak je tam prázdno
a přece ne
navzdory vybydleným stěnám
navzdory slovům
která se nedají vrátit
navzdory událostem
přece tu navzdory všemu
přebývá vůně ženy
nenechte se mýlit
to není chemie
co zasahuje čich
to je dokonalý soulad
opravdová vůně se neskrývá
v žádném flakónu
stvořeném designéry
pro uchování jedinečnosti
vůně ženy je prchavá
na jejím podnětu se vše odehrává
zlomky gest
tříšť úsměvů
možná vzdechy
výkřik
sépiové šero
poohlédnutí
po čemsi co kdesi bylo
a zároveň to už není
protože pozornost byla upřena jinam
vůně ženy je trvání netrvalého
holoubek z trojice svatosti
dušinka
intenzivní zlomek
osudového příběhu
jakéhokoli letmého setkání
je to stopa aury
zdá se to jako mystika?
ale ona to je mystika
od pradávna je vůně
zřejmá známka zázraku
součást zjevené posvátnosti
podivné absolutno
které ještě pár okamžiků trvá
i když samotná chvíle pominula
vždy když se ponořím
do vůně ženy
je mou ochranou bariérou
před uragány zemětřesením
před masivními útoky z jiných světů
kód toho všeho mám v paměti
a uchovávám si naději
na další možné setkání
na ten zázrak
kterým žena s vůní je
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
krásná mystika... vůně čehosi zůstává... ano..ten časosběr prožitků, náhod, pocitů, smíchu, dojmů... nedávno jsme s kamarádem popíjeli bubliny s jahodami, obdivovali jsme jeho zahradu, jeho louku zasazenou, smáli se jako blázni, vzpomínali zpět - známe se dlouho - a i když něco dávno odnesl čas, tak my dva jsme pořád, najednou jsme se poznali jinak, říká mi, víš Eví, ty jsi mi tak čitelná, přesně poznám, když krčíš nosík a trochu se mračíš, přemýšlíš, vím kdy tě naštvu, jak se změní tvůj výraz a jak mi řekneš... znám ty tvoje momenty psychologického pitvání situace a znám pak to, jak se rozchechtáš... jsi dešťová víla, když mi pomáháš zalévat a proplétáš se v těch šatičkách kolem kytek... mám rád pozorovat, jak dloubeš ze skleničky jahodu a pak ji sníš, jak přivíráš oči, protože je to fajn... a já si uvědomila, že tyhle chvíle jsou zázrak, nikdy nebudou stejný, a jak mi řekl, s tebou není žádný den stejný... je to tak, není to mnou, prostě je to tak... známe se tolik let, prožili jsme toho tolik, a poznáváme se dál, jinak... jsem vděčná a jestli zítra tahle vůně odejde, vděčná být nepřestanu... nikdy...
25.06.2022 21:37:50 | zelená víla
Žena stokrát jinak... určitě ale ne jako kuře... možná některá ano, postupně se z ní vyklube slepice.
Trochu jsem ti to tu zazdil úvahou nad vývojem nechemických vůní žen.
Omaky rosy, sory kámo.
02.03.2022 00:20:19 | Špáďa