zpustlý mladý duše

tlejí ve mně schárnky 
vyhaslých vzpomínek
zdaj se 
náhle
tak prázdný

zchladly 

vzpomínáš si ještě, jak bývaly kdysi barevný? 

je to prý běžný chod života 
říkavala vždycky máma
věci blednou a stávaj se míň 

(intenzivní) 

a že je to vlastně v pořádku
aspoň ti nechybí 
žít naplno
mladej život

snad kdyby nechladly
dospělí by snadno lapeni 
ve vzpomínkách
zapomínali
na starosti nynější
a snažili se o život, jaký si pamatují 

nemáš někdy strach, že ti však ze všeho toho chladu vystydnou i zbytky lásky, naděje a chtíče, který v tobě zbyly? 

zodpovědnost krade štěstí 
a stárnutí se jeví jako strašák 
kterýho mám právě teď ještě schovanýho pod postelí
a jediný, v co doufám je 
že ty moje zámky
jen tak nepovolí
a nepustí ho ven

ještě pár let)