caldaria...

kdysi jsem si představoval
že uvidím divy světa
že na mě čeká spousta dobrodružství
a spousta nádherných a překvapivých věcí
miloval jsem ten svět
i když byl tak nepřekonatelně širý
a miluji jej i přesto
jak moc mě ty nadějné vyhlídky tíží

v dáli se objevila jakási ruina
nad kamennou rozpadlou kopulí
se skláněly větve starých dubů
čedičové zdi uhladil vítr
když jsem vešel spolkla mě tma

a pak se v matných obrysech vynořily lázně
zdobené jemnými freskami
kde asi poslouchaly dívky písně a poezii

našel jsem pochodeň
vytáhl křemeny
a vzápětí plamen ozářil malby
barevné jako rozmačkané ovoce
zašklebil se na mě škumpově červený medvěd
hrající na šalmaj
vedle něj nehnutě usazení
sírově žlutí velbloudi obtěžkáni dekami
koupající se ženy s ebenově lesklými vlasy
a také hvězdný horoskop
Kassiopea v indigové róbě
Kozoroh s tyrkysovým lukem
a vlastně celá nebesa v klenbě
kdy souhvězdí vidíte ze shora
a ne ze země
občas totiž pochopíte obraz nebo mapu snáz
když se na něj podíváte vzhůru nohama

apropó víte že význam slov nebesa a nebe
nebyl nikdy přesně vymezen?
ve skutečnosti se totiž navzájem prolínají
a stejně takové je to třeba se životem a smrtí

přejel jsem prsty po velké prasklině
ve zpustošeném kameni
jako by to byla stará jizva
a pomyslel si
jak může být ušlechtilé
hledat v tak drsném světě kousek krásy