"bez peří"

Sedět v horizontu nepříjemné barikády, kde vám připomínky nespokojenosti narážejí do hlavy, jako ptáci, kteří svá těla nastavují všanc její hranici. Jejich peří se tříští na kusy. Peří, které létá všude kolem, se najednou mísí s vařící krví myšlenek. Ten mrazivý pocit pokaždé když narazí. Ten pocit, když cítíte povrch toho bezvládného těla, které na sobě má pouhé zbytky pochybností. Dotknete se jemně té kůže, která je najednou vystavena celému světu. Není už před ničím chráněna. Ze všech stran se ji najednou může dotýkat cokoli. Nic už nebrání cynismu, může se vrýt až do morku kostí. Všechen ten strach, všechna bezmoc světa má najednou volný přístup k té doposud nevinné kůži. Prolomila barikádu, nalákala ptáče přímo do svých spárů. Nechala ptáče narazit a spadnout. Násilím ho připravila o veškeré peří, roztrhala ho na kusy. Zbyla jen pomíjivá vůně smrti.