"zoufalství"

Podávám ti šálek. Šálek čiré zoufalosti, tak se napij a zkus jaké to je. Zkus, jak mi je. Nejdřív si jen přivoň, nic to není, že. Zatím necítíš změnu. Teď pomalu přitiskni šálek ke rtům a napij se, jen kapky, přes hořký okraj šálku. Rozumím, chápu tě, směješ se, říkáš si, “nic hrozného”, ale nikdo ještě neřekl, že je konec. Teď už se opravdu napij, jako kdybys chtěl ochutnat něco co tě tak dlouho zajímalo. Cítíš to, jak kdyby se srdce na chvíli zastavilo. Jako kdyby zažilo lehký otřes, něco, co na chvíli ucpe tepny. Napij se po druhé a čekej. Začíná se ti špatně dýchat z hlavy se stává cosi, něco, co ukládá pouhý vztek. Dopij šálek, celý. Celý najednou. Tělo je ochrnuté, zmatené, neví, jak se hnout. Hlava křičí o pomoc ten vztek, lítost. Srce bije stěží. Topíš se v té husté mlze a máš strach. Nevidíš cestu ven, světlo, naději. Tak takové to je. Topit se v zoufalství. Takové je to pro mne.