in girum imus nocte et consumimur igni...

zvuky se odrážejí vracejí se
a přitom popravují své zdroje
a zabíjejí povědomí o vzdálenostech
jako zbloudilé atomy při vylaďování vesmíru
melodie která se v tiché hodině sbírá a nahlodává noc

noční světlo se zahaluje oparem
a stírá hranice polostínů
tady venku mimo vlastní bytost se není čeho chytit
nohy se boří do chladivého rašeliní
Země sama odepírá jistotu svých pevností
a nabízí se jako pokračování oblohy

uslyšel jsem podivný zvuk
jako by za mnou někdo měkce našlapoval
ohlédnul jsem se ale nikdo tam nebyl
to jen okraj klobouku se otřel o límec

na moment jsem rozsvítil
a narušil noční kouzlo
přilákalo sametového lišaje
je to ošoupaný veterán věků
s roztřepenými okraji křídel

vítej podivný hoste
kde jsme se již potkali?
bylo to ve Skalistých horách
nebo v marocké poušti?

jsi tažný jako pták
jaká vůle nás spojuje?
na nevyzpytatelných cestách
ty mlčenlivý

není nutné budovat sám sebe tím
že zachytím obraz chvějivých chvil
hledám světlo jež duši rozzáří
na dnách štol nejhlubších