Anotace: ....
Viděli jste už někdy stékat kapku rosy? Určitě ano, ale co když je to po květu lotosu? Že v tom nevidíte nic specifického. Vůbec nic, nad čím byste se měli pozastavovat? A co chápat v tom tu zřejmou Harmonii. To, s jakou kapka a lotos zvládají svou hru s prožitkem bytí …
Stále nic? Žádné tetelení duše? Tak přece jen trochu? No sláva, už jsem se bál, že o ten příběh nebudete stát. Tak tedy poslouchejte.
Z lotosového květu sklouzne kapka rosy. Zasvítí na ni ranní slunce a vytvoří kolem ní malou, nepatrnou duhu. Takový úplně miniaturní barevný a zcela unikátní most, spojující pro tento krátký okamžik svět kapky rosy se světem lotosových květů. Ta chvíle je ohromná, dojemná a pro oba aktéry nezapomenutelná.
Kapka stéká po listu tak pomalu. Člověk by řekl, že téměř uvážlivě, s vědomím toho, že je to v tomto životě naposledy. Posouvá své odhodlání a ví, že už k okraji Lotosového světa chybí jen kousek, kdy tváří v tvář pohlédne do očí universa.
Na pokraji setkání s nekonečnem, těsně před tím, než zmizí ve vodách jezera se na malý moment zastaví. Vypadá to téměř, jako by rozmýšlela, nemohla se rozhodnout. Mám... nemám. ....
My jsme jako ta kapka. Stékáme po listu života, nežli se spojíme s nekonečnem existence. V takovéto okamžiky, kdy pozorujete kapku stékající rosy, jste plně ve stavu nevinnosti. V této chvíli nevědění mizí rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným. Přestanete být odděleni od toho, na co se díváte, od toho, čemu nasloucháte i od toho, co děláte.
Kdykoli vnímáte krásu, třeba ve vycházejícím slunci, ve hvězdách, v květinách či ve tváři nějakého člověka, jenom ji pozorujte. Naprosto se zřekněte jakéhokoliv posuzování a zjistíte jednu velmi důležitou věc v této jedinečné chvíli jste nepoužívali mysl.
Na tento krátký moment jste plně zakotveni ve stavu, kterému se zvyklo říkat „Tady a Teď“. Jinými slovy prožíváte přítomné bytí.
Pro tuto chvíli jste zapomněli na minulost i na budoucnost, neboť minulost a budoucnost jsou pouhé dvě strany jedné mince. Ta mince se jmenuje mysl a když jí hodíte, vždy Vám padne panna nebo orel. Nikdy se nestane, že by skončila na hraně.
Zahozením této mince získáte nevinnost. Získáte možnost žít v přítomném okamžiku. Bez posuzování, bez porovnávání, bez nálepek.
Jste tu vy a je tu existence, která trpělivě čeká na to, až do ní jako kapka stečete.
:o) čp
takhle to tedy je když báseň se stává rosným středobodem v/n/esmírna...
DÍKY ČENDO ZA TENHLE TVŮJ OPĚT VYDAŘENEJ TEXT**ST*
02.07.2023 18:41:55 | Frr
Řekl bych "lupa vjemu." Už Asiaté ve svých krajinách a zahradách v nich pro literaturu z tradice sklízeli a filozofovali. I třeba režiser J.C Godard, s tímto experimentoval v jednom ze svých filmů. Spolu s povrchním míjení času a otupěni lidským mechanizmem života mizí detaily v nepovšimnostech. "Nemám čas" je vše zaklínadlem doby.
Ale umět a chtít vnímat (prožívat) detail - zahodit tu pomyslnou minci autora, myslím není "získání nevinosti." Ale "jen doplňkem k ucelenému obrazu celého světa a vidět jej ve více dimenzích. A to není málo a všem emočně dáno...
02.07.2023 16:31:38 | šerý
Umí to krásně..kapka rosy.
Obrazy ve skleněnce.
Hezká přirovnání.
Ano..zvykly jsme si na sílu okamžiku
Víme o něm.
Tady a teď..funguje.
I když svět se nezastaví.
Tu chvíli
umíme
spoutat..jako nejsilnější okamžik.
A ten se zapíše..hlouběji.
Děkuji Čeňku.
Jsem asi bázlivá..v kolenou..
a rady se lehce předávají.
Uskutečnit si.
..někdy si říkám
"mám program..plány
a vše jde, tak jak má."
Ale život se nezastaví a kdo může vědět
zda si pak člověk jisté splní.
Asi být spokojeni tady a teď a nežádat
dýchat přítomné
co nejvíc si vzít
z každého dne.
I když to můžou být..maličkosti.
I TY se počítají. :)
Jde přece o sílu vnímání daného okamžiku.*
Měj se krásně. Tady a teď a další..další pa
02.07.2023 11:59:18 | jenommarie