Když vydechuje, je slyšet šum i šelest...

Od samého dopoledne znaven tím sladkým vínem, opojením s uspokojení, slastí sotva po probuzení bujenou ke slasti tĕla rozkoše paměti a chtíče. Sladká bílá do lehké kávové opálená kůže partnerky, líbaná a laskaná jako báječná cukrová krajková podešev z vaty, mléka a vosku. Surrealistův sen o probuzení, po kořen zanořen v ní, vůnĕ lascivní. 

Káva; její myšlenky. Lotusky namáčené v kávĕ. Výlet do vinohradů k Vlčnovu za přírodou a ovocnými stromky. Na starou horu. Podívat se na hejna lučních kobylek, hnĕdých bečících koz a jedné ovečky, jdeme nahoru vedle Vlčnovských boud přemítáme nač mají ten modrý pruh vespod jako moře či vlhkost zemĕ půdy plodnosti.

Návrat do města. Ta tíživá letní antispolečenská únava. Jakoby izolace úzkost zaživa nad srdcem v tempu plavoucím rozpuštĕná teď. Mezi stromy slunce a stínem rozprostřená modrá na níž leží a pozoruje oblohu a širý prostor. Letní blues mezi účastníky a místními, plavčíky a doutnajícím mládím, bílá, kávová, opálená kůže devčat sotva zletilých, líček nachových.

Jen z naivní tísnĕ ke snĕní a tvůrčímu psaní v rozpětí myšlenky zvukomalebné plavby.  Ve frontě na capuchino v zajetí nervozity usrkává pramínky úzkosti. Dlouho vyčkává čtouce o lofi knize a o Bjork a její lásce, jež je jako obousmĕrné snĕní balad islanských krajin.

Sleduje dystopické dílo s víčky přivřenými kdesi v niterné mlze. Vidím ty futuristické retro-brutalistní kontury metropole, spletenec syntetických textur a zvukového designu, odosobnĕné drama postav, lpící na zálohách svojí duše, pojištĕní budoucnosti. Přesto necítil tu úchvatnost, sevřenost, hraničnost, žanrovost, nevýraznost. 

Beseda z tvůrci měla přesah, poslouchal ji s desítkami dalších avšak na dotaz se ostýchal zeptat, mnohé bylo zodpovězeno, vlivy, inspirace, scifi pozadí, remix zdrojů, idejí, času, tak jak se jim to podařilo manifestovat, otázky na programovatelnost vědomí do disku, realističnost rozhodnutí, autonomní auta a regenerativní biotická medicína. Nejvĕtší korporace spustila síť teroristických operací tajnĕ financovaných kryptomĕnovou šedou zónou. Hlava syndikátu zatčena 

Setkání, pozdní večeře, debata s M.; jako by má energie byla zahořklá a štiplavá, jako by mohla zahubit ten smyslný pozitivní pocit ze života tak jak jej milujeme, když jsme skutečně štastní a ne jen na laciném dopamimu generovaném skrze telekomunikační portály, sociální sítĕ, interakce a transakce. Máme ještě zdroje k tomu prožívat plné spektrum emocí? Nebo jsme vyčerpáni a nezbývá než čerpat z adaptivních rezerv alespoň to co nás udrží v chodu? 

Noční procházka po půlnoční italské trashové delikatese. Tak urputnĕ se snaží psát a zachytit ten proces a v něm něco nahodilého objevit, ze sebe, z ní, tu krásu, lásku  , spojení, sourodost, kmen. Má rád když se slova řadí za sebou v určité pospolitosti, jsou ucelenĕ hornatá, lehce košatá, kvĕtnatí, aby nabyla na úspornosti slabik a vĕtvĕní. Vĕtví se. Štĕpí. Zrcadlící opisující, přibližující dojmy.

Když dívka odchází do noci spát, když má drahá již spí, jdu parkem a slamuji, svobodně jako za mlada, nacházím souzvuky a významy, odrazy a zdroje té síly. Poté utíkám a sepisuji, až urputnĕ, svéhlavĕ, otrocky, roboticky. Abych ti připomnĕl, že když vydechuje táhle a dlouze, sáhodlouze vĕdomĕ, je slyšet šelest a šum, bílý dechoví šum úlevné obzorné modré indigové duše.