budovavní...

ta místnost vypadala prázdná a neudržovaná
ani stopy po vědomém úklidu
vlastně takový ireálný nepořádek
protože tam nebylo co uklízet
ani nahota by nevypadala jako absence oděvu
ale spíš druh původního stavu
před jakýmkoliv studem i dlouho po něm

pak jsem povšiml
že na stěně je podivná fotografie

nahý muž s vousem
sedící v křesle pijící s šálku
otočený k oknu díval se ven
a vypadal že ví něco co já ne

kousek od něj ležela nahá žena
v té známé poloze z různých obrazů
hleděla kamsi dovnitř
a já v tom najednou spatřil plynutí času

něco se v tom momentu odehrálo
jakési putování odněkud někam
tam a zpátky domů

dřív jsem si tyhle věci představoval obvyklým způsobem
muž u stojanu žena nehybná na svém místě
oba zabraní do pas de deux
jehož pravidla znají a mezitím si povídají
tohle však bylo jiné
napadlo mě že on i ona spíš vypadají
jako by čekali každý sám a na něco co není v obraze

pak se fotografie zhmotnila
ta nahá dívka vypadala ztracená
v sonorní řece jedné melodie
zatímco já měl ještě oblek
ze syrovosti a rytmu venkovního světa
ležela na posteli mírně přetočená na bok
a pozorovala mě s přivřenýma očima

sedl jsem si kousek od ní
a dlouze se na ni díval
na drobné detaily
záhyby těla odstíny kůže
nebylo však důležité vrýt si je do paměti
spíš jsem skrze dívání získával jakousi tajnou blízkost
a čas plynul aniž popoháněl mé myšlenky
co přicházely zřídkavé a neuspořádané
jako lidé od hranic

najednou otevřela oči
instinktivně přitiskla nohy k sobě
pak je ale zase povolila do polohy
kterou právě opustila
jako by se na pozadí mihlo nějaké zvíře
a vzápětí zmizelo v temnotě

inu začátky všech věcí jsou nepatrné
prohlásil kdysi Aurelius
co tím asi myslel?
možná to sděloval své ženě
Egregor si mě přitáhla do popředí
a s úsměvem dodala
to brzy zjistíme příteli