Anotace: ...
dopadá tma? já nevím... mám ji ráda, rozpouští se... tma je pomíjivá, krásná... a určitě není stejná jako cokoli... ani jako voda....vodu cítíš, tmu nikoli...
kam se lidé pouští, když je zlomí hrana? kdo ví... k sobě? k nenávisti? ke svobodě? možná fakt vždycky do bolava... jak s tím kdo učiní? někdo dál do bolava, někdo ke zkušenosti, někdo se vypaří ... :-)
Tma mi nikdy nebolela, je v ní tolik detailů, tolik všeho.... tolik ticha, co mluví... tma je krásná.... usmívám se, přede mnou leží navštívenka zubní ordinace... :-)))
01.07.2024 02:01:16 | zelená víla
až se mi zatočila hlava
v Dierach Janošíka
sevřelo mě
dobolava
ve Výpustku
na Macoše
čísi náruč
ke světlu mě volá
10.04.2024 23:18:45 | Vivien
Krásné, Enigmane, a také - konečně se díky Tvé básni přestanu bát tmy!! Děkuji, moc a moc :-))
05.04.2024 20:33:48 | Helen Mum
ještě že tak :)
03.04.2024 12:29:04 | Chane
Já myslím, příteli, že tmě je vlastní se "rozpustit", rozplynout se pozvolna - ve světle... jenže někdy je to světelný asi příliš pomalý, nebo se ta tma nechce dát...a tak přece jen někam dopadne... nejhůř, když padne do duše, do srdce, a začne se ti tam roztahovat...a je pak na každým, jak si s tím poradí. Úsměv...je dobrej způsob:-):-):-)
Tak ode mne přání co nejpříjemnějšího dne...a co nejvíc úsměvů ať tě dnes pohladí:-)**
03.04.2024 12:28:00 | cappuccinogirl