ve skalách...
ve skalách...
Anotace: ...
kam tma dopadá
na dno
nebo do náruče?
na blízko
nebo do daleka?
je tma stejná jako voda?
pověz mi
kam se pustíš
když tě zlomí hrana
kam se vypaříš
když se tě dotkne slunce
pod žebro
do srdce
do bolava?
nehodlám to propást
tak nebo tak
pro mě pořád budeš
usměvavá
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
dopadá tma? já nevím... mám ji ráda, rozpouští se... tma je pomíjivá, krásná... a určitě není stejná jako cokoli... ani jako voda....vodu cítíš, tmu nikoli...
kam se lidé pouští, když je zlomí hrana? kdo ví... k sobě? k nenávisti? ke svobodě? možná fakt vždycky do bolava... jak s tím kdo učiní? někdo dál do bolava, někdo ke zkušenosti, někdo se vypaří ... :-)
Tma mi nikdy nebolela, je v ní tolik detailů, tolik všeho.... tolik ticha, co mluví... tma je krásná.... usmívám se, přede mnou leží navštívenka zubní ordinace... :-)))
01.07.2024 02:01:16 | zelená víla
až se mi zatočila hlava
v Dierach Janošíka
sevřelo mě
dobolava
ve Výpustku
na Macoše
čísi náruč
ke světlu mě volá
10.04.2024 23:18:45 | Vivien
Krásné, Enigmane, a také - konečně se díky Tvé básni přestanu bát tmy!! Děkuji, moc a moc :-))
05.04.2024 20:33:48 | Helen Mum
Já myslím, příteli, že tmě je vlastní se "rozpustit", rozplynout se pozvolna - ve světle... jenže někdy je to světelný asi příliš pomalý, nebo se ta tma nechce dát...a tak přece jen někam dopadne... nejhůř, když padne do duše, do srdce, a začne se ti tam roztahovat...a je pak na každým, jak si s tím poradí. Úsměv...je dobrej způsob:-):-):-)
Tak ode mne přání co nejpříjemnějšího dne...a co nejvíc úsměvů ať tě dnes pohladí:-)**
03.04.2024 12:28:00 | cappuccinogirl