slonovinovým...

přesouval jsem váhu
z jedné nohy na druhou
s jakousi hravou metodikou
líbající zemi
stejně jako sloni
v klidné úctě
kterou vstřebává půda
kmeny rostoucích stromů
až se srdce svírá z té velikosti
s jakou nesou na vznešených bedrech
celou tíhu světa
s pulzujícím srdcem
doširoka rozevřeným
jako ty kolosální šedé listy jejich uší

prý nikdy nezapomínají
ale málokdo tuší
co to přesně znamená

sloní paměť totiž nedlí
v nějakém orgánu
ale v duši jejich druhu
je nedotknutelná
a vzdává čest podivuhodným příběhům
z dávných generací

žijí totiž blíž času stromů
v tom prostém tajemství vědomí
že všechno je příliv a odliv
přirozený dech života
dovnitř a ven

když jsem s nimi poznám to
voní jako rozrytá půda a svoboda
a když mě míjejí zakrývají oblohu
i možnosti tmy
čímž ze mě snímají smutek
a odnáší jej v oblině vztyčeného chobotu

protrhla se oblaka
k zemi se snesla rozevlátá sukně slunce
teplo se zvedlo z kamenů
a mě rozkolébala melodie
kterou stromy vytřásaly ze svého listí

každý má svou cestu příteli
víc než jen tu jedinou

vím že nezapomenou