Dušné ticho myšlenek

 

Dlouho se mĕ držela, dcera zdravé realizace - imunita,

nyní tĕ dobĕhnul chlad, oslabení, vyčerpání, prach, smutek, stres, 

dusivý večerní kašel začíná odkudsi v útrobách,

na plicích jako zadržená pumpa,

tĕhotné pulzace, jako zapálené plíce,

jen to ne, klid, to zvládneme, do dáš bráško,

 

v záchvatu co nejde přejít,

sotva vzpomínáš na život před zdravím, 

Dlouho na hraně, dlouho napokraji, 

už se to drolí, štĕpí a dusí mĕ ten pocit, 

je to psychosomatika, stres, hektičnost všedních dní zabalená do stereotypu, 

máš toho po krk, jak nejde uniknout, z mĕsta, práce, ze života,

dochází síly, vlečeš se, inhaluješ prach znečištĕných míst,

neustálé toky zplodin dusného velkomĕsta, co nikdy nespí,

I když se navenek tváří ten tajuplný vnitroblok,

ta nekonečná ulice, kde jsou sváry denním chleba,

 

už tě to zase protíná, ta urputnost,

ten pracovní pot, dřeň na morál, suchost prostředí,

cigaretový kouř od kolegů co se vznáší jako rakovina,

co ustálenĕ padá na zelené listy na plíce planety,

ty prorůstající kvĕtáky životy co dýchají a dávají dýchat, 

 

tak dej dýchat, vydej ze sebe slova v shluk,

v pluk verše jako šiku slok,

vydej se na plavbu jako z posledního dechu do plachet, 

zdraví je jen jedno a jeden nádech je veškeré umění, 

a to se zrcadlí v nás všech a ve všem,

v nás všech a ve všem, JEN UVĚŘIT,

 

znovu jako poprvé, že to zvládneme,

překonáme ten strach ze smrti, umírání, bolesti, trýznĕ, utrpení, 

ten strach, že se dusíme, že nás to nenechá nadechnout,

a tlačí to dovnitř  zpátky, jako dusné ticho myšlenek zrozené 

někde na konci básně pár minut po půlnoci ve vesmíru,

kde jsi ty vzhůru, já jsem vzhůru, my jsme vzhůru 

a jestli to čteš, tak víš o čem mluvím, píši, sním, 

 

    o té svobodě bez sevřené hrudi, 

    o svobodném rozhodnutí za nímž stojí srdce, 

     o hudbě hrané skutečnými dušemi muzikantů, 

      o klidu a míru a o budoucnosti zrcadlené v hudbě a umění, 

 

 O svobodném dýchání bez vzdoru a bez vztlaku, 

 o svobodném dýchání bez hranic, 

  o tobě jak sníš do noci

 do bezedné noci kde dusné ticho myšlenek nezanikne s odchodem blízkých vezdejších.