ŠEST ŽIVOTŮ
.
Kam se poděly všechny melodie
které po celou dobu, tak ráda rozdávala
aby teď
tady
ležíce u mých nohou
bez hlasu, známek života
a možnosti se projevit
mě svým velkým
do duše otevřeným okem
pozorovala…
.
Co taky jiného mohla dělat
nežli trpělivě, mlčky čekat
a doufat
v zázrak stvoření
že snad jednou pochopím
a opět ji pohladím po životech…
.
Beru Tě do svých rukou
hladím po oblých bocích
štíhlém krku a mé ruce
jindy se chvějící
jsou náhle klidné…
Snad vlivem Tvého doteku
vzájemných vzpomínek
na prožitky harmonie
kdy jsem Tě držel v náručí
a my jsme tančili…
.
Hráli Gavotu…
.
Náhle jsem si uvědomil
že pláči
že mé slzy dopadající na Tvé čekající tělo
se splétají do strun života
a každým dopadem znějí…
.
Když dopadne má poslední
neb už jich víc nemám
po dlouhé době opět promluvíš:
.
„Jsem naladěna…“
„Pojďme Čeni tančit...“
.
a rozezníš prostor i čas
tím nejkrásnějším akordem
od Stvoření světa…
.
Mé prsty se opět dotýkají Tvých strun
a my
oba dva
právě tady a teď
v této chvíli
.
žijeme …
.