stesk březí krásy

Leží v posteli se škraboškou a špuntama do uší. I přes zavřené dveře slyší tančit prádlo v sušičce. Časomíra vždycky lže a při 0:02 jede cirkulárnĕ ještĕ nekonečné minuty. Proč to dĕlá? Je relativnĕ nevinná, nĕkdo ji naprogramoval tímto nebohým způsobem, který dovádí nebohé uživatele k šílenství. Tĕmi uživateli jsme my. Lidé ve stínu svojí samoty. Ve stínu svojí letargie. Ve stínu své nebohé konečnosti. 

Ač spí, nĕco z mých slov v ní spustilo nenávist. Pocity které tě stahujou ke dnu. Dokážeš je slyšet, nĕkteří muži prý civí příliš hlasitě. Ze žen dĕláme sexuální objekty místo uctívané bohynĕ. Nĕkterým z nás se hnusí zvĕtšená a deformovaná tĕla. Hybridní stavy tĕhotenství, rozmnožování, klonování, abstraktnĕ zvĕtšené dĕlohy. Co na tom záleží? V konečném důsledku vše tíhne ke stejné vlnové délce. K jakési jediné energii. Než slehnou slova a zemřeš, nedokážeš to skutečnĕ pochopit. 

Nĕkdy se mi hnusí samotné mé nitro i její bílá, brunátná a kostnatá tvář, se slabým odstínem mandarinkovĕ průsvitné kůže. Tím pádem odmítám si zasloužit lásku k ní a vytvořit lásku k sobĕ samému. Ve skutečnosti zadržuji pocit odporu vůči samotné odlišnosti ideji krásy. Milovník krásy a milovník žen. Ve skutečnosti herec, co hraje falešnĕ manipuluje se vztahy. Promĕna ženského tĕla mu prý činí potíže. Je přechodná, skutečnĕ, relativnĕ přechodná. 

,,Nebyla dobrým človĕkem,'' prohlásil otec o ženĕ, jež bývala jeho matkou. Skončila pod koly kamionu. Také byla matkou, co nesla život, nemĕla to lehké. Vnímal její promĕnu jako tristní? Nikoliv. Jako přechodnou. Přechodný je i život. ,,Skončí to až zavřeme oči,'' komentuje zamĕstnanec divadla. ,,Ani to není jisté,'' kontruji s myšlenkou na převtĕlení a paralelní vesmíry. Co na tom záleží? Těla se dokážou transformovat, mysl, vědomí, představy, osobnost, zkušenosti, přehrávat do jiného nosiče, nositele, zdroje. Ona byla zdrojem mateřství, lásky, potěšení a podpory. 

A tak prosím odpusť si a odpusť jí. Nech to jít, plavat, ten vzor vzrušení a zrod zhusení. Iluzorní ideje sexuální krásy a objektu ženy. I tĕhotná žena má dar oslnit. Nech to prosím plavat. Nauč se znovu milovat. Začni u sebe. Jako poprvé. První den. Tolik zapomínáš. I v hovoru s ní. Co jsi řekl a co se jí dotklo. Obracíš. Jsi skutečný? Miluješ ji? Jen pokud miluješ a dokážeš milovat sebe. Ten chlad někde na dnĕ za nenaplnĕností a absencí doteků. Za obžerstvím a vyprázdnĕnou blažeností. Za hledáním dobrého a lepšího člověka v sobě. Skrze text, poezii, noc. Skrze slova na druhé straně tvého já.