Žár

Lunný svit procitl dušičku ze spánku, pochmurné oči doprovázely tělíčko kuchyní, kdež si mladá slečna nalila sklenku vína při večerním vánku s deštivým krůpěním. Prsty jí chvílemi třepotaly zimou, mrzla chladnou nocí a najednou prásk. Víno louži utvořilo, střípky v těle krvavých hmatů s rudými skvrnami na bílé košili obrazce zplodily a ladným tancem stékaly, nač hysterie, zří Umění rozpitých snů, v nichž se euforie potuluje bouřlivým oceánem. Tlukot srdce rozštěpilo tmu s následným opouštěním a navštívením samotného chrámu rozumu. Poutníci bádají v knihovně hesel, složitých dějin se září uprostřed, snad anděl? „Mrk, mrk”, před dívkou stín, jenž upoutal přítomnost pláštěm zářícím. „Povídám hořím.”