Subka rave

Rave na Míru 3.0

Prolog - hledá se switch. Link. Nalogovat se do flash. Hledat tracky. Pustit halftime. Pustit zohýbaný bassový linky. 

Tep. Pulz. Neklid. Tlak. Jsem v tlaku. 

jsem z toho v tlaku. Díky němu. Jsem v tlaku! Hraje tvrdĕ.

No hour policy. Říkám. Tech-neuro, odpovídám deepofunkovými artáma. Hodně mi trvá match na vizuální grid. Double drop. Brzdí ho. Načrtává. Podává sluchátka. Hvizd. Slova neopíšou ten pocit. Prostě dopaminový rush. Neklid mezi plícemi. Tanec. To je ten moment. Prostě jízda! 

(Část psaná AI na zadání)

áž duhovkovĕ žhavá, skoro nepatrnĕ doutná, pach živoucího, jemnĕ organického spáleného plastu a ozonu jak pád civilizace. Fuck civilizace. Hluboký bas, co dře na kost, rozbíjí vzduch na fragmenty. Nikdo už nepozná, jestli to dělá hudba, nebo jestli si někdo pustil neviditelnou trhací bombu. Programovanou bombu! Zvuk je všude. Vibrace je vše.

Rytmicky zašlapávám dubstepové beaty do vibrující kovové podlahy. Obírám poslední návštĕvníky o těžce vydĕlaný cash. 

---

„Špek už ví, že je pozdě.“
Do hlavy mu reže matnĕ dunivý hluk podzemky jak tekutá pila na fluidní kov. „Tož do satanovi prdele, jak dlúho to eště vydrží ta masivní subka?“ zeptá se sám sebe, ale odpověď nikdo nedá na kant. V rohu na pódiu si DJka Kaama líže prst s mňaučkem a škrtnutím po mixáku odpálí další drop. Tĕla zbavená smyslů tancují jak voodu panenky v rytmu staccata.

---

Shořelý basák: varianta nula.

Odvážejí subky do dodávky. Předtím „Basák“, kdysi člověk. Už není. Kybernetické fluidum co bylo člověkem, kdysi zvukem. 
V momentě, kdy subka odešla do pekel, stálo vedle ní tělo. Tĕlo zvukové matérie. Vidoucího organismu. Spíš něco, co z těla zbylo. Kůže na knot spálená. Vlasy, co byly dřív černé jak asfalt na náměstí, teď odlévají popelavou šeď. Litinovou šeď. Prej křísni obrazy jen sem tam a nech zaznít prizma. 

„Já to cítil,“ šeptá Honza, nebo možná jen vzpomínka na něj. Jeho hlas vychází z reprobedny na stěně, blikající dioda hraje záznam toho, co bylo. „Něco uvnitř subky bylo jinak. Něco se hýbalo. Byla to hudba nebo něco živýho? Něco chtělo ven, víš? Proto shořela. Ti dubstepoví zmrdi hráli bangery šest hodin a odpálily flex!

„Do p*dele, kámo, klídek,“ pronese Jarašpek, který tomu přibíhá a odpojuje kabeláž ze živého ucha zdroje. „Je to rave, co jinýho bys čekal ty nahulenej umpa-lumpomrde?“ Ale zvuk z bedny jak z velké kosmické čóry pokračuje do nekonečného loopu, ve kterém je chycen tento pisatel. Tím jak aplikuje čáry slov mĕní realitu příbĕhu!

---

Noxx & Kaama, Její postoj přímý, ruce rozrotované na knoby a fadery. Proč hořela subka, když má unést až 150 decibelů bez fatálního kolapsu?“ Nikdo neodpovídá. Všichni tancujou. „Měli ste to vědět, vy zfetovaní proročtí magoři,“ mumlá si pod nos syntetik zhltanej dalším snórem. Všechny ty futuristický zesilovače a bedny, co přitáhli z podzemní dílny v Kundovicích, neměly nikdy zapomenout, epickou noc bangerů a sativy. 

---

Kyberpunková rozkládačka
Skákající dav. Jiskřící subka. Sotva zletilá čubka v baggy džínách u baru. Skenuji ji jak robotickej slintouš. 
„Už chápeš, co sem ti říkala, Šári?“ zařve Noxx-Kaama.

„Tohle není hudba. Tohle je brána! Zasraná čirá gateway do oblakomrdu!“

A když si toho nevšimneš, dostaneš se na gain a dovnitř – přímý vstup do dĕlohy hudby. Ve světě čubky spirálního beatu a subbasu je nový vesmír. Prorocké dub echo. Stačí jedno vypnutí, když shoří subka, a místo zvuku je ticho, co tě rozloží na části.

„Schiz pořád hraje,“ říká Noxx-Kaama.

„Jen ne tady.“ V mírotronu. 

---

Fragmentace vize: Shořelý drop

ZÁBLESK – obraz hořící subky.
CUT – tělo se bortí, kůže černá jak asfalt.
„Už nehraju pro poloplamené lidi. Já jsem uvnitř fragmentů systému.“

---

Rytmus je nesmrtelný.
Ale těla shoří.