spanda...

stoupal jsem horskou stezkou
až na tenkou skalní římsu
jako mravenec lezoucí po ostří břitvy
obklopovala mě noc
brala do náruče a unášela
vzduch byl opojný jako božský nektar
co vás zaplaví nadpřirozeným blahem
až vám dojde že nejste bytost
ale život sám

když se ozvalo zakašlání

ten zvuk mě okamžitě vytrhnul z pantů
jako hypnotizér lusknutím prstů

zpoza hrany vyšla dívka
její bělostná pleť kontrastovala se záplavou
neposlušných kadeří šíleného dirigenta
vůně těla byla jejím parfémem
s charismatem
před kterým by se sklonila i bohyně Tára
a její pohled ozářený odrazem světla
jako by přicházel z nekonečnosti

teď jsem zvědavá co uděláte příteli
řekla s úsměvem
tohle místo je nevyhnutelné
můžete se buď obrátit
nebo mnou prostoupit

kdo vlastně jste Tandavo

to by mě také zajímalo
ale můžete to zjistit
právě tím způsobem
a nebo
zůstat jen pozorovatelem

myslím že vím
vaše znamenitost spočívá
v nevyzpytatelnosti
kterou prohlédne
jen vynalézavý s důmyslností
přizpůsobený proměně
tak jako řeka co utváří
svůj tok podle země
tak jako roční doby
co nemají stání
čas se krátí nebo dlouží
a měsíc umírá
a znovu se rodí