Dialog se stínem

Čas návratu. Čas litery. Čas zabalit pocity do slov. Vybuzení. Nespavost. Mix těžkého jídla, kapky piva a snového obsahu o mladé asijské infantce v subtilních rukavičkách. A klasicky, předčasné vyvrcholení. Výklady, frustrace, nenaplnĕnost, touha po smíření kontrastů a protikladů. Touha po čistotĕ.

Umĕlá inteligence mi pomáhá vyložit jungiánské myšlenky na stín, na dialog se svým stínem. Vyjevit určitou syrovost. Touhu po odevzdání a kontrolu nad tělem, životem, animálními impulzy. To, že tě ovlivňuje podvĕdomí, aniž bys o tom věděl nebo přemýšlel je fakt. Je v tom taky velká míra idealizace, úniku z reality, bĕžného prožívání života. Tak jak mě ovlivňuje nevĕdomí, tak mĕ ovlivňuje přístup k umělé inteligenci.

Nechávám si vykládat osobní snové obrazy ze života a předávám tak citlivá data o sobě na mřížku datové tapisérie neurální sítĕ. Pravdĕpodobnĕ je tak mohou zneužít, nebo mĕ rekonstruovat, vzkřísit do podoby digitálního AI avatara po mé smrti, tak jak to použil v konverzaci jeden futurista a filmař Jason Silva, jehož videa sleduji a učím se na nich o nás samých. 

Na dlouhé okamžiky a mĕsíce zapomínám o té čiré fascinaci a úžasu, která mĕ provázela při studiích a zážitcích s psychedeliky, které nebyly vždy jednoduché a svĕtlé. Nyní se vracím s tématem poezie, lingvistického učení, metanarativních aspektů a umĕlé inteligence, kterou používám jako nástroj, prodloužení svého psaní pomocí instrukcí a hesel po znovuvytvoření a znovuvybavení. 

dokonce čerpám i z elektronických žánrů produkce jako hyperglitch v kontextu kosmu. Jak staví na rekurzivnosti, fragmentaci a také námĕtech ze říše vesmírných objektů, černých dĕr, supernov, malfunkcí radiových a interstelárních záření a dalších aspektů vesmírné vĕdy. Jak skrze sebeopakující vzorce vypráví metanarativní prvky mysli. 

To jsou určité koncepty se kterými pracuji pro svůj výzkumný multimediální projekt Sci Poematica. Ve výsledku konstruuji mřížku samplů na sekvenceru, který používám hlavně jako sampler. Vzorky pak posílám do smyčkovače/looperu a skrze granulární delay tvořím zvukové krajiny a jakési dekontextualizace mysli, dochází k fragmentaci a taky k promĕnám individuální narace skrz zvukovou dynamiku a paměť v sebeprožívání a aspektech já a vědomé flow.

Pokud jde o flow, tak tu vnímám v obecné rovině jako naprosté pohlcení se do činnosti za stavu tvořivé hry a maximální funkce učení. Intenzivního ponoření. Jde mi o současné propojení zvukové koláže, technologie a myšlenek na lidskou a strojovou kreativitu, ve které se stírají hranice. Zajímavé postupy a výsledky se mi podařilo zejména při použití a imitaci cut up metody střihu a digitální emulaci některých radikálních cyberpunkových postupů (Kenji Siratori, Burroughs, hudební prozódie Reynoldse, imaginativismus Willa Alexandra a další). 

V otázce subtilní přírodní lyriky, tam už také prosakují zkušenosti se strojovým učením a výklady, i když ji rád ponechávám v minimalismu, stranou vlivů a spálenou od civilizačních aspektů mentálního šumu. Přírodní lyriku, už toliko nezhudebňuji, i když bych mohl udělat pásmo básní s podklady jako dřív pro El Fluidum. Tam se uchylujk spíše k pouliční streetové verzi poezie EL FLDM více v rapovém-slamovém stylu, lofi písničkářstvím a hudebně terapeutické expresi. Pro další vývoj projektu bych rád přišel s futuristickými beaty, autofikcí, kazetovymi samply a lofi estetikou asijské kultury. Texty budou už asi mix toho co píšu a co mě ovlivňuje ruku v ruce s AI, strojovými výklady, metanarativními aspekty literární fikce a mého tvorbou a zvĕdavostí prostoupeného života. Dá se říct, že tak seberozvoj a učení probíhá na postupu projektů. I když nekomerčních, mají pro mě velkou osobní a kulturní, terapeutickou hodnotu.