Introspekce s Bufo

 

Dějství prvé

 

ležím na zemi

a vlhká tráva mě odporně studí....

 

všechno je úhel pohledu

říkám si frázi, kterou

si v duchu, při jeho absenci

opakuji několikrát denně

byl to ale můj nápad

a mé nadšení

že na sobě vyzkouším

všechny ty profláklé psychedelické

a psychotropní umocňovadla

 

dnes je tedy čas na žábu

nebude to sice žádná Amazonská

Bufo Alvarius

tu u nás u rybníka těžko chytím

ale žába jako žába, říkám si

a čekám na nějakou tu naši ropuchu...

 

chutnala odporně

trochu nakysle, ale účinky

jak její ségra Bufo

jen co jsem ji olízal

a pustil do trávy

místo, aby zděšeně prchala

dívala se upřeně na mě

jako když kobra znehybňuje

pohledem králíčka...

 

začal jsem tuhnout

nejprve mimika

pak kratší výběžky těla

jako prsty a tak

 

vcelku přirozeně

se mi setřela hranice vnímání

kdo, že je jaký živočich….

 

snad výpadkem mých zábran

vidět dosud neviděné

zažít nezažité

jsem pocítil ticho

a v extázi vzdechů

ochutnal nektar všech smyslů

pocítil šílenou touhu

se do Tebe ponořit

oceáne, můj Tichý....

 

 

Dějství druhé

 

dívám se jak hraješ na klavír

bosé nohy Ti omývají vlnky

ty šťastné a silné

jež touha po dotyku a po polibku

donutí najít poslední zbytky sil

sil celého celku

a vzrušené vlastním vlněním

jak v tanci za zpěvu Katie Melua

se vrhají k tvým nohám

ve vidině, tak pomíjivě krátkého

doteku....

  

nijak to nevnímáš

jsa soustředěna

na každý jednotlivý pohyb

tvých štíhlých prstů...

 

klapky klavíru, jaksi sami od sebe

padají a

klesají

stoupají až na vrchol

kde zpění, jak vlny oceánu...

.

noty vypálené na mém těle

čteš s očima zavřenýma

bez známe nejistoty

neb znáš dokonale

všechna lidská těla

tedy nejen to mé...

 

 Dějství třetí

 

někdo, zdá se, že nedaleko

hlasitě dáví

a vydává až zvířecí zvuky

 

s úlekem se proberu

abych vzápětí s úlevou zjistil

že jsem to já

 

rybník je stále na svém místě

jen slunce málo hřeje i svítí

je ovšem možné

že je to měsíc....

.

ale je mi to fuk

chtěl jsem tě ještě spatřit

ale ty nikde

 

nestál jsem ti ani za...

    

to jedno, normální

kváknutí....

              .... na rozloučenou....

natož

abys mě zezadu objala

a políbila na šíji

tak tedy sbohem...

.

ty ropucho