kolemhory...

kolemhory...

kráčeli jsme po okraji hvozdu
kolem rostl vřes kvetly koniklece
a já s pocitem
že mám přesně tu správnou výšku k ženě
která se vznášela po mém boku v zefírových šatech
náhle pronesl
to není možné!
jak se to mohlo stát?

překvapeně se ke mně otočila

světlo bylo příjemně tlumené
díky slonovinovým břízám
jež deštníkem listů narušovaly
průlivu slunečních paprsků

nesnažila se předstírat mimořádný půvab
možná proto byla krásnější
než jak jsem ji kdy viděl

co není možné? otázala se

že bych mluvil nahlas?
to bude tím zvláštním tichem

neřekl náhodou někdo
že nadsázku používají lidé
kteří se snaží skrýt své skutečné pocity

to jste si právě vymyslela že?
víte co je největší dobrodružství člověka
poznat a pochopit věci
kterým nikdo předtím nerozuměl
není však třeba aby každý nový poznatek
měl nějaký konkrétní užitek
docela stačí když se něco dozvím
a pomocí důkazů vybalím z temnoty nevědomosti

lehce se zachvěla vzrušením z představ
které jsem jí vykreslil
děkuji příteli
nikdo předtím se mnou takhle nemluvil

podívejte! vykřikla
a v očích jí zavířila kosmická tornáda
támhle jsou kaštanová dvojčata
miluji znamení když jsou příznivě nakloněna

zamumlal jsem
kalich mi po okraj plníš
prostíráš mi stůl před zraky protivníků
hlavu olejem potíráš

to je citát z žalmů že? poznamenala
vy máte příteli nějaké nepřátele?

jen sám sebe
víte milá Tumultous
povím vám o skutečném znamení
když jsem vás poprvé uviděl
jak rozmlouváte s přáteli
připadalo mi že vám ze rtů padají růže
a já se nemohl rozhodnout
zda na vás víc obdivuji vaši moudrost nebo dobrotu
ačkoli jsem často podezírán z lenosti či rozbíhání zájmů

mě připadáte jako soustředěný člověk

jen ve věcech které mě baví
fascinuje mě ta
co nás obklopuje a obepíná
a my z ní nemůžeme uniknout
ani hlouběji do ní vniknout
tvoří věčně nové tvary
co tu je ještě nebylo
co bylo už se nevrátí
žijeme v jejím středu a jsme jí cizí
bez ustání s námi rozmlouvá
ale své tajemství nevyzradí
ustavičně na ni působíme
a přece nad ní nemůžeme mít moc
věčně buduje a ničí
přitom její dílna je nedostupná

její potěšený smích se rozezněl vůkol
no možná vám ji jednou zpřístupním
Autor enigman, 26.03.2025
Přečteno 62x
Tipy 29
Poslední tipující: šuměnka, mara539, jort1, Červenovlaska, nehledaná, Fany, šerý, cappuccinogirl, IronDodo, Anfádis, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

vybaluješ z temnoty nevědomosti

a v procesu tom přidáváš si rovnou vlastní vzhled

jak prozíravé - nechtít být doktor věd

protože pak se síla nekonečných možností

lepí jen jedna na druhou
tvá vlastní lávka nad propastí jiných - ti vede za duhou

mluvíš tu slovy jako činy
tvá dílna opracuje s láskou kameny i dříny

a její potěšený smích tu vždycky někde bude

protože dokáže být nikde - jako všude

:)**

28.03.2025 07:44:42 | šuměnka

líbí

já ne a ne se soustředit...

27.03.2025 09:22:51 | jort1

líbí

vyplatí se u tebe počkat až bude klid, pro lepší ponor a zvuk... děkuji

27.03.2025 08:24:45 | nehledaná

líbí

:-) dokážeš malovat slovy zvláštní SvěTy, enigmánku :-)!

27.03.2025 06:39:50 | Fany

líbí

baví mě se dívat přes tvá sklíčka:-)*

26.03.2025 23:03:23 | cappuccinogirl

líbí

Koniklece kvetou brzy na jaro, kaštanová dvojčata spíš asi strom? :o) Se mnou chodívá vnučka. Nosíme kelímek na žížaly a chrobáky. Teď se chystáme na návštěvu do staré vodárny nad lomem, bydlí tam paní se synem, starají se v zimě o ty dva naše kozly, Prince a Krále. Paní je po mrtvici, není to dobrý...Ty tvoje rozhovory čtu ráda. Dneska se na chvilku zastavila u těch růží, něco mi tam vadilo. Možná ze rtů padaly věty růže...

26.03.2025 17:51:28 | Philogyny1

líbí

hora tajemství jen tak nevydá

26.03.2025 15:26:03 | Vivien

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel