jemnou z hran...

byl jsem se podívat na svět
a přitom pokřtil nekonečno

a ono řeklo
víš že jsi jedinej víl
co jako já víš
že srdce se nezlomí

nepovídej
pak vítoš i to
že jsem zkoušel nebýt
lámal jsem jej kolem
máčel v koši
odpuzoval jedem
magnetizoval k neutralitě
tlumil vazema ono přesto bilo
otáčelo můj světani se neptalo
co za to?

za to nic
pořád jsi nevychován kovboji
kov v boji
mezi temnem a světlem
o nebe peklo ráj
vykován
indiánem
van
rozžhaven
hrdličkou i havranem
jak chce se ti

spíš v listí
nejspíš znaven touhou
a přitom netušíš
že dlím nad tebou
možná mám plán
jak tě ochladit
vyloučit louhované
by ses zocelil

nepotřebuji tušit
jsem s tím srozuměn
neloučím se
cestuji rád
naopak
vítám
tušení totiž v principu nekončí
ale začíná
víte jak se nejlíp umírá?
štěstím pro lásku

v tom případě
pocelovalo mě
polibek visel na vlásku
a špitlo

řekni
že to víš?