kafeterra...

skákal jsem panáka
co se hraje uvnitř hlavy
hrací pole je zdánlivě bezmezné
ovšem ve skutečnosti
jsou to pyritové dlaždice
po kterých je možné přeskákat
k dosažení místa mýtické resonance

v tu chvíli se mě něco dotklo
až jsem nadskočil

přede mnou stála dívka
s tetováním draka
co se jí vinul po klíční kosti jako jizva
nemáte pane chuť na kávu?
mám los muertos chiapas
je z keřů rostoucích vysoko v horách
větve jsou propletené
divokými orchidejemi
a poprášené jejich pylem

ochutnal jsem a
je to vskutku zázračný elixír
ve snoubení přírodních extrémů
mimochodem víte milá Naranget
že jeden velkých skladatelů
složil na kávu kantátu?

náhlý poryv větru
roztřásl větve stromů
a ve vírech roztančil listí
co se tajemně třpytilo
v jasnosti filtrovaného světla
a rozechvívalo samohlásky
jako šepoty slov nebo dech dětí

jistěže…okávila se v úsměvu
povězte mi příteli
jakou řečí promlouvá ten
co přírodu vymýšlí
a jaká je jeho potěcha?

přivřel jsem oči
myslím že si to užívá
upíjí manu ze šálku
a tiší žízeň
které nejspíš nikdo neporozumí